Kapitola předmětu Sociologie práva
Obsah: biologické základy sociálního života, etologie a sociobiologie, biologické a sociokulturní faktory v chování.
Faktory sociálního chování
Člověk je ve svém jednání ovlivněn třemi okruhy faktorů:
- biogenní (biosociální): pohlaví, věk, etnicita, genetické dispozice, vzhled,
- psychogenní: osobnostní charakteristiky,
- sociogenní (sociokulturní): sociální interakce, jevy, situace a vztahy.
Zúžení na jednu skupinu je Redukcionismus. Situační experimenty (Zimbardo, Luciferův efekt; Milgram) ukazují, jak je člověk v určitých situacích tvárný. Altruismus je vrozený, ale od 2–3 let ho dítě distribuuje podle sociální zkušenosti. Stejné tři skupiny faktorů diferencují i právní vědomí.
Biologické základy sociálního života
Člověk je bytost biologická i společenská, podléhá zákonům přírody i společnosti. Přírodně založené faktory:
- vnitřní biologické: druhové dispozice (vzpřímená postava, hlasový aparát) a individuální (pohlaví, věk, schopnosti),
- environmentální: přírodní a životní prostředí (podnebí, půda). Trvale udržitelný rozvoj, ekologická stopa (ČR 2, USA 5),
- demografické: počet, hustota a stárnutí populace, rozvodovost (Malthus: populace roste geometricky, potraviny aritmeticky).
Dvě teze: příroda je nezbytným předpokladem sociálního života a ve všech sociálních vztazích spolupůsobí biologická složka (např. láska jako hra hormonů). Člověk se od zvířat liší hlavně aktivním přizpůsobením prostředí, totiž vytvořením kultury jako „druhé přírody“ (Kultura). Antropologové dále uvádějí uctívání mrtvých, umění, zdokonalování nástrojů a oheň.
Etologie
Věda (od 30. let 20. století) o způsobech života zvířat a jejich vzájemných vztazích, včetně člověka. Zkoumá příčiny a funkce sociálních mechanismů. Etologie člověka studuje lidskou psychiku z hlediska přírodních věd. Konrad Lorenz: dva základní instinkty, sexuální a agrese (podobně Freud). Desmond Morris: Nahá opice. Jay Glass: tři biobehaviorální imperativy (teritorium, sexualita, boj o dominanci).
Sociobiologie
Obor, který založil Edward O. Wilson (Sociobiology, 1975) jako „sociologii živočišné říše“: studuje biologickou bázi všech forem sociálního chování a hledá paralely mezi chováním zvířat a lidí s důrazem na genetické a neurochemické faktory. Teze: vznik společenského života je výstupem biologické evoluce. Mechanismy: příbuzenský výběr (čím příbuznější, tím altruističtější) a vzájemný altruismus.
Gender
„Sociální pohlaví“: sociálně a kulturně dané rozdíly mezi muži a ženami, na rozdíl od biologického pohlaví (sex). Gender studies ukazují, že tyto rozdíly nejsou přirozené, ale kulturně reprodukované („Člověk se ženou nerodí, ale ženou se stává“, Beauvoir; Meadová: kmeny Arapešů, Mundugumorů a Tchambulů).
- genderová role: očekávané chování, myšlení a vzhled mužů a žen, nástroj sociální kontroly. Utvrzuje se i skrytým kurikulem,
- stereotyp pohlaví: kulturně ustavená představa „přirozených“ vlastností, která vede k nerovnostem (gender pay gap v ČR 16,4 %),
- genderová rovnost: rovnost práv, povinností a příležitostí prostřednictvím politik, afirmativních akcí (kvót) a právních nástrojů.
Viz Sexismus.
Sexismus
Předsudek nebo diskriminace z důvodu pohlaví, především vůči ženám. Projevuje se individuálně i institucionálně. Ambivalentní sexismus je nepřátelský nebo benevolentní (zdánlivě ochranitelský). Příbuzný je machismus. Proti nim stojí feminismus, spektrum hnutí za politickou, ekonomickou a sociální rovnost pohlaví ve třech vlnách (volební právo; široká práva žen; intersekcionalita a genderová identita), a hnutí MeToo.