Kapitola předmětu Státověda
Právní stránka viz Právo EU.
Evropská unie
Mezinárodní organizace sui generis, nadnárodní subjekt s vnější subjektivitou. Není státem, federací ani klasickou konfederací.
- proti federaci: je založena mezinárodními smlouvami, ne ústavou, a členské státy zůstávají suverénní,
- pro federaci: unijní občanství (od Maastrichtu, 1993), vlastní právní řád s přímým účinkem a aplikační předností, přímo volený Evropský parlament, rozhodování většinou, vymezení kompetencí mezi Unií a státy (Lisabonská smlouva 2009) a Princip subsidiarity.
Dělba moci v EU: Evropská komise (výkonná), Evropský parlament a Rada (zákonodárná, „dvoukomorově“), Soudní dvůr EU v Lucemburku (soudní).
Odlišnost od jiných organizací: EU není Rada Evropy (1949, lidská práva, ESLP ve Štrasburku). Na rozdíl od OSN či NATO má vlastní právní řád zasahující do všech odvětví práva a rozhoduje i většinově.
Historie: 1951/52 Pařížská smlouva (ESUO, 6 států), 1993 politická unie, 2005 neúspěch Smlouvy o Ústavě pro Evropu, 2009 Lisabonská smlouva („konstitucionalizace“).
Vliv na členské státy viz Deparlamentarizace.
Deparlamentarizace
Oslabení role národních parlamentů v důsledku členství v EU: část pravidel přichází z unijní úrovně (nařízení, směrnice) a parlament jen transponuje nebo nesmí jednat v rozporu s právem EU. Zákonodárnou roli v Radě přitom vykonávají ministři, tedy členové národní exekutivy. Posiluje se tak exekutiva na úkor legislativy.