Kapitola předmětu Státověda
Ustavovací techniky
Způsoby obsazování funkcí. Vedle voleb:
- ustavení rodem a následnictvím (primogenitura, seniorát, salický systém; i monarchie může být volená: Vatikán, SAE),
- losem,
- z titulu jiné funkce (ex officio, virilita),
- jmenováním (zpravidla jednotlivce, podřízeného jmenujícímu), konkurzem,
- aklamací (souhlasné volání),
- plebiscitem (hlasování jen pro nebo proti jedné možnosti),
- kooptací (sbor si sám přibere člena), volbou jiným sborem (vícestupňové volby), delegováním, přeměnou jiného sboru, ex constitutione či ex lege (náhradníci).
Volby
Časově a místně sladěný, v základních otázkách právně upravený proces ustavování zastupitelských sborů jako kolegiálních představitelů suverenity nebo samosprávy těch, kteří je ustavují (Filip). Na rozdíl od plebiscitu jde o výběr mezi alespoň dvěma možnostmi.
Funkce voleb (Klokočka): legitimizace politického systému; výběr politické elity; pokojné řešení konfliktů; pravidelná možnost mocenských změn; mobilizace voličů pro hodnoty a cíle.
Druhy: politické × soukromé; všeobecné × doplňovací, opakované, dodatečné, posunuté; řádné × mimořádné; přímé × nepřímé (prezident USA přes volitele); parlamentní, prezidentské, komunální; prezenční × distanční; recall (odvolání zvoleného, Kalifornie 2003).
Principy viz Principy volebního práva, převod hlasů na mandáty viz Volební systém.
Principy volebního práva
- všeobecnost: volební právo mají všichni, kdo splní zákonné podmínky (občanství, věk),
- rovnost: každý hlas má stejnou váhu,
- přímost: voliči volí přímo zástupce, ne volitele,
- tajnost: nikdo nemusí sdělit, koho volil,
- svoboda: volba je svobodným rozhodnutím (v ČR není volební povinnost).
Aktivní volební právo je právo volit (v ČR od 18 let), pasivní právo být volen (Sněmovna 21, Senát 40, prezident 40, zastupitelstva 18 let).
Volební systém
Volební formule: způsob, kterým se hlasy voličů převádějí na mandáty. Existují jich desítky a každá má výhody i nevýhody. Volební systém lze chápat materiálně (sociologicky), normativně a právně. Změna prvků systému mění výsledky, odtud volební inženýrství.
Typy (Filip): 1. pluralitní, 2. majoritní, 3. poměrný (proporcionální), 4. smíšený (personalizovaný poměrný systém SRN: dva hlasy; Nový Zéland), 5. prosté souběžné volení.
Disproporčnost ovlivňuje velikost obvodu, volební formule a Uzavírací klauzule.
Pluralitní systém
Zvolen je kandidát s více hlasy než kterýkoli protikandidát (relativní většina, first past the post, „vítěz bere vše“; Jindřich VI., 1429). Je v jednomandátových obvodech (soutěž stran) i ve vícemandátových (soutěž i uvnitř strany). Varianty hlasování: jednojmenné nepřenosné (SNTV), blokové (tolik hlasů, kolik mandátů), potvrzující (approval), limitované, kumulativní (hlasy lze soustředit na jednoho kandidáta).
Výhody: jednoduchost, vazba zvoleného na obvod, šance nezávislých, silná vláda, směřování k dvoustranickému systému (USA, Spojené království). Nevýhody: propadají hlasy, slabé zastoupení menšin, zvolení i s malým počtem hlasů.
Majoritní systém
Zvolen je kandidát s absolutní většinou hlasů. Varianty:
- dvoukolový: do 2. kola postupují nejúspěšnější (ČR: prezident, Senát; Francie),
- vícekolový: v každém kole vypadne nejslabší,
- alternativní hlasování (australský systém): voliči seřadí kandidáty podle preferencí a absolutní většina se dopočte z dalších preferencí bez opakování voleb.
Výhody: silný mandát, spojení menších stran ve 2. kole, možnost volit nejprve nejlepšího a pak „menší zlo“. Nevýhody: náklady a nižší účast ve 2. kole, propadlé hlasy, větší prostor pro manipulaci (hranice obvodů).
Poměrný volební systém
Mandáty se rozdělují podle poměru získaných hlasů, takže sbor odráží rozložení sil ve společnosti (čl. 18 Ústavy: Sněmovna se volí podle zásad poměrného zastoupení; Considerant: „většina je principem rozhodování, poměrnost principem reprezentace“). Typicky listinné systémy s kandidátními listinami volnými, vázanými (preferenční hlasy) nebo přísně vázanými.
Metody: Volební kvóta a Volební dělitel, zbytkové hlasy se rozdělují metodou největších zbytků nebo největšího průměru. Irský systém přenosného hlasu (STV) je považován za nejlepší, ale složitý.
Výhody: zastoupení menšin (i žen, profesí), poměr hlasů a křesel bez deformace, menší prostor pro manipulaci, odpadají doplňovací volby. Nevýhody: slabší vazba voliče na kandidáta, nutnost koaličních (slabších) vlád, propadlé hlasy kvůli klauzuli.
Volební kvóta
Volební kvocient: počet hlasů potřebných na jeden mandát. Kolikrát je kvóta obsažena v zisku strany, tolik mandátů strana dostane. Varianty (H = hlasy, M = mandáty):
- Hareova Q = H : M,
- Hagenbach-Bischoffova Q = H : (M + 1),
- Droopova Q = [H : (M + 1)] + 1,
- Imperialiho Q = H : (M + 2) (v ČR od 2021),
- Hare-Niemeyerova a automatické volební číslo (stanovené předem).
Kvóta zpravidla nerozdělí všechny mandáty v prvním skrutiniu, proto existují postupy pro zbytkové hlasy.
Volební dělitel
Metody největšího průměru: počty hlasů stran se dělí řadou čísel a mandáty dostávají nejvyšší podíly. Žádná strana nemá dostat mandát dříve než strana s vyšším průměrem hlasů na mandát.
- d’Hondtova (1, 2, 3, 4…),
- Imperialiho (bez dělení 1, zvýhodňuje velké strany),
- Sainte-Laguëho (1, 3, 5…, neutrální k velkým i malým stranám) a jeho modifikovaná varianta (začíná 1,4),
- dánská (1, 4, 7…, zvýhodňuje malé strany), Huntingtonova.
Uzavírací klauzule
Volební práh: strana, která nezíská stanovené minimum hlasů (v ČR pro Sněmovnu 5 %, u koalic vyšší), se nepodílí na rozdělení mandátů. Omezuje tříštění, ale hlasy pro malé strany propadají (Polsko 2015, ČR 2021: propadl asi milion hlasů).