Kapitola předmětu Ústavní právo I
Obsah: právo na život podle čl. 6 Listiny, doplnění práva bránit život se zbraní ústavním zákonem č. 295/2021 Sb. a jeho kritika, zabrání zbraní a výpočetní techniky v nálezu IV. ÚS 2328/22.
Právo na život
Základní právo zakotvené v čl. 6 Listiny:
- odst. 1: každý má právo na život, lidský život je hoden ochrany již před narozením,
- odst. 2: nikdo nesmí být zbaven života,
- odst. 3: trest smrti se nepřipouští,
- odst. 4: porušením práva na život není, byl-li někdo zbaven života v souvislosti s jednáním, které podle zákona není trestné (nutná obrana, krajní nouze, oprávněné použití zbraně). Od roku 2021 doplněno o Právo bránit život se zbraní.
Jde o nejzákladnější ze základních práv, předpoklad výkonu všech ostatních. Srov. čl. 2 EÚLP. Viz Základní práva.
Právo bránit život se zbraní
Věta doplněná do čl. 6 odst. 4 Listiny ústavním zákonem č. 295/2021 Sb.: „Právo bránit život svůj či život jiného člověka i se zbraní je zaručeno za podmínek, které stanoví zákon.“
Vznik: návrh podala 24. 9. 2019 skupina senátorů v čele s Martinem Červíčkem. Senát ho schválil 11. 6. 2020 (41 z 69 přítomných), Poslanecká sněmovna 18. 6. 2021 a Senát znovu 21. 7. 2021, vyhlášen 13. 8. 2021. Jde o změnu Listiny ústavním zákonem (srov. Legislativní proces).
Důvody navrhovatelů: symbolický význam práva na život a obrany proti zlu („zlu se nemá ustupovat“), povýšení práva na obranu z úrovně trestního zákoníku na ústavní úroveň a s tím možnost dovolávat se ho ústavní stížností, reakce na obavy o bezpečnost a individuální násilí. Zbraní je podle důvodové zprávy cokoli, čím lze zasáhnout proti tělu důrazněji (chladné i střelné zbraně), regulace zbraní se měnit neměla.
Zákonné provedení: okolnosti vylučující protiprávnost v trestním zákoníku, krajní nouze (§ 28 TZ: odvracení nebezpečí přímo hrozícího zájmu chráněnému trestním zákonem) a nutná obrana (§ 29 TZ: odvracení přímo hrozícího nebo trvajícího útoku), dále zákon o zbraních (č. 119/2002 Sb., účel držení zbraně k ochraně života, zdraví a majetku).
Kritika:
- doplnění je fakticky nadbytečné: obranu již upravovala nutná obrana a krajní nouze a ustanovení odkazuje zpět na „podmínky, které stanoví zákon“,
- neovlivní unijní regulaci zbraní, která má aplikační přednost (viz Aplikační přednost),
- monotematičnost: chrání jen obranu života, ne svobody či majetku, což vytváří interpretační nejasnosti,
- vágnost pojmu zbraň: pojem se v ústavním pořádku objevuje poprvé a není vymezen, což otevírá výklady o ústavním právu zbraň nabývat a nosit,
- za plus lze označit symbolický význam a otevření cesty k ústavní stížnosti.
Celkově se změna hodnotí jako spíše symbolická, ústavněprávně neopodstatněná a výkladově problematická.
Zabrání věci
Ochranné opatření trestního práva (§ 101 trestního zákoníku), kterým stát odejme věc, zejména obecně nebezpečnou nebo užitou ke spáchání trestného činu, i osobě odlišné od pachatele. Zasahuje do vlastnického práva (čl. 11 Listiny), a proto musí být přiměřené. Soud musí nejprve zvážit mírnější prostředek: uložení povinnosti věc upravit tak, aby ji nebylo možné použít ke společensky nebezpečnému účelu (§ 101 odst. 4 TZ).
Podle IV. ÚS 2328-22 je u výpočetní techniky nutné rozlišit nebezpečná data (software) a samotné zařízení (hardware). Nelze-li nebezpečný obsah bezpečně a trvale oddělit, je zabrání přípustné. Jinak se zařízení a nezávadná data vracejí oprávněné osobě. Nedostatečné odůvodnění porušuje právo na soudní ochranu (čl. 36 Listiny odst. 1).