Definice
Římské právo – Právní řád římského státu od založení Říma (asi 753 př. n. l.) do konce vlády Justiniána (565 n. l.); základ evropských kodexů díky recepci.
Výklad v předmětech
Římské právo I
Římské právo
Římské právo je právní řád, který se vyvíjel na území římského státu od jeho vzniku (asi 753 př. n. l.) do konce vlády císaře Justiniána (565 n. l.). Jako studijní předmět jde o pedagogickou disciplínu. Vědecky se jím zabývá právní romanistika.
Proč ho studovat:
- přes recepci (glosátoři, komentátoři, pandektistika) se stalo základem kodexů Code civil (1804), ABGB (1811) a BGB (1896),
- je to dokonale uzavřený a vnitřně provázaný systém,
- i důvodová zpráva k OZ (89/2012 Sb.) výslovně uvádí, že základem evropské právní kultury je římské právo, jehož instituty mají zejména v majetkovém právu rozhodující vliv na moderní občanské zákoníky.
Cíl kurzu vystihuje zásada Scire leges non hoc est verba earum tenere: znát smysl, ne slova.
Ulpián (D. 1.1.1 pr.) odvozuje ius od iustitia a cituje Celsovu definici práva jako umění dobrého a spravedlivého (ars boni et aequi). Viz Spravedlnost (iustitia).
Odkaz na původní dokument
Souvislosti
- Podřazené: Ius civile, Ius honorarium, Ius gentium, Ius naturale
- Zásady: Ius divinum a ius humanum, Lex posterior derogat priori, Summum ius, summa iniuria, Scire leges non hoc est verba earum tenere, Ignorantia iuris non excusat, Aequitas sequitur legem, Aequum et bonum est lex legum
- Související: Recepce římského práva, Corpus iuris civilis, Periodizace římského práva