Definice
Aplikace práva – Použití abstraktní normy na konkrétní případ; autoritativní aplikace je kvalifikovaná forma realizace práva orgány veřejné moci, jejímž výsledkem je individuální právní akt.
Výklad v předmětech
Teorie práva I
Aplikace práva
Použití abstraktní právní normy v konkrétním případě, jímž vzniká individuální norma či řešení. Je jednou z forem realizace práva.
- neautoritativní (v širším pojetí): není projevem výkonu veřejné moci,
- autoritativní (v užším pojetí): „kvalifikovaná forma realizace práva uskutečňovaná orgány veřejné moci“ (Gerloch), nejen soudy, a to na základě zákonného zmocnění. Podstatou je subsumpce faktické skutkové podstaty pod skutkovou podstatu normy. Výsledkem je Individuální právní akt (na rozdíl od NPA či opatření obecné povahy).
Aplikační proces: 1. zjištění skutkového stavu (Dokazování), 2. poznání příslušné právní normy (právní otázky, interpretace), 3. subsumpce a vydání individuálního právního aktu.
Odkaz na původní dokument
Teorie práva II
Aplikace práva
Kvalifikovaná forma realizace práva, kterou autoritativně uskutečňují orgány veřejné moci. Typicky jde o podřazení konkrétní skutkové podstaty pod abstraktní podstatu právní normy (Subsumpce). Výstupem jsou akty aplikace práva a podstatou je autoritativní rozhodování o individuálních právech a povinnostech.
Odkaz na původní dokument
Souvislosti
- Podřazené: Druhy řízení, Dokazování, Subsumpce, Individuální právní akt
- Související: Interpretace práva, Skutková a právní otázka