Definice
Depositum – Bezplatné přenechání movité věci depozitáři, který ji opatruje pro deponenta, nesmí ji užívat a vrátí ji na požádání.
Výklad v předmětech
Římské právo II
Depositum
Úschova: bezplatné přenechání movité věci depozitáři, který ji opatruje pro deponenta, nesmí ji užívat a vrátí ji na požádání. Nerovný kontrakt:
- actio depositi directa: deponent žádá vydání (nevydání je furtum usus),
- actio depositi contraria: depozitář žádá náhradu nutných nákladů.
Depozitář nesmí věc užívat, jinak odpovídá i za náhodu. Proti žalobě deponenta nemůže namítat kompenzaci. Odpovídá za dolus a culpa lata (v pozdějším právu culpa in concreto, diligentia quam in suis), za casus minor jen při ujednání nebo vnutil-li se do úschovy. Odsouzení je infamující.
Zvláštní druhy:
Odkaz na původní dokument
- depositum irregulare: úschova zastupitelných věcí (peněz), vrací se věci téhož druhu a depozitář je smí použít. Peníze lze deponovat jako species (např. v zapečetěné obálce), nebo jako genus s ujednáním o užití. Navenek je nerozeznatelné od zápůjčky, kauza je ale jiná (výlučný zájem deponenta), proto se na něj pravidla zápůjčky nepoužijí. Je předchůdcem bankovnictví,
- depositum miserabile: úschova v tísni (požár, válka). Nevrácení se trestá žalobou na duplum (už LDT). Nevrácení deponované věci je zpronevěrou a poenální žaloba na duplum původně postihovala každé nevrácení, později jen případ deposita z nouze,
- sequestrum: úschova sporné věci u třetí osoby (sekvestra), který ji vydá vítězi sporu. Sekvestr je odvozeným držitelem s držební ochranou i proti deponentům, ačkoli je jinak jen detentorem.
Souvislosti
- Související: Culpa
- Protiklad: Commodatum