Definice
Mora – Prodlení dlužníka (pak odpovídá i za náhodu – perpetuatio obligationis – a platí úroky) nebo věřitele (zmírňuje odpovědnost dlužníka).
Výklad v předmětech
Římské právo II
Mora
Prodlení: plnit se má řádně a včas.
- mora debitoris (prodlení dlužníka): dlužník odpovídá i za náhodu (perpetuatio obligationis, obligace se „zvěčňuje“) a hradí úroky z prodlení,
- mora creditoris (prodlení věřitele): věřitel nepřevezme řádně nabídnuté plnění, odpovědnost dlužníka se zmírňuje na dolus a culpa lata.
Podmínky prodlení dlužníka: žalovatelná pohledávka (naturální nestačí), splatnost (bez určení ihned), zavinění (ne, neví-li o dluhu bez viny) a upomínka (interpellatio) po splatnosti; bez upomínky u zloděje (fur semper in mora) a u pohledávek nezletilců. Dlužník v prodlení ručí i za náhodu, vydá plody vytěžené v prodlení a platí úroky z prodlení. Prodlení končí poskytnutím moratoria, nabídkou plnění nebo novací.
Prodlení věřitele (mora creditoris, accipiendi) nastává bezdůvodným odmítnutím součinnosti: dlužník ručí jen za dolus, neodpovídá za náhodný zánik ani u generické obligace, může věc uložit (doma, na veřejném místě, později u soudu), prodat na účet věřitele, výjimečně i vydat zkáze, a věřitel mu hradí škodu a náklady. Končí projevem ochoty plnění přijmout.
Princip utility: římští právníci odstupňovali smluvní odpovědnost podle toho, kdo má ze smlouvy prospěch: jen věřitel (depositum), dlužník ručí jen za dolus; oba, ručí oba za dolus i culpa; jen dlužník (commodatum), ručí i za custodia. Důsledně ho však uplatnit nelze. U žalob stricti iuris se přičítala jen nedbalost v jednání (culpa in faciendo), u bonae fidei se odpovědnost stupňovala.
Odkaz na původní dokument
Souvislosti
- Související: Vis maior