Definice
Omezení svéprávnosti – Krajní opatření, kterým soud v zájmu člověka s nepřechodnou duševní poruchou omezí jeho svéprávnost nejdéle na 3 (5) let a jmenuje mu opatrovníka (§ 55–65 OZ).
Výklad v předmětech
Občanské právo – obecná část
Omezení svéprávnosti
Nejzávažnější zásah, jen soudem a jen v zájmu člověka, jehož se týká, po jeho zhlédnutí a s plným uznáním jeho práv a jedinečnosti (§ 55 OZ). Předpokladem je hrozba závažné újmy v důsledku duševní poruchy, která není jen přechodná, a nedostatečnost mírnějších opatření. Soud vymezí rozsah omezení a jmenuje opatrovníka (zpravidla osobu blízkou, jinak veřejného opatrovníka, viz Opatrovnictví). Omezení je nejdéle na 3 roky (na 5 let, je-li zřejmé, že zlepšení nelze očekávat), pak se rozhodnutí přezkoumá (§ 59 OZ).
Svéprávnosti nelze zbavit zcela: člověk může vždy samostatně jednat v běžných záležitostech každodenního života (§ 64 OZ). Jednal-li opatrovanec sám, ač nemohl, je jednání neplatné, ledaže mu nepůsobí újmu nebo ho schválí opatrovník (§ 65 OZ, § 581 OZ).
Odkaz na původní dokument