Definice
Patronát – Vztah propuštěnce (libertus) k bývalému pánovi (patronus), založený na povinnosti úcty a věrnosti (obsequium), služeb (operae) a na zákonném dědickém a poručnickém právu patrona.
Výklad v předmětech
Římské právo I
Patronát
Vztah propuštěnce (libertus) k bývalému pánovi (patronus). Propuštěnec byl svobodný, ale ne ingenuus, a dlužil patronovi úctu a věrnost (obsequium): nesměl ho žalovat bez souhlasu praetora, pro drzé chování mohl být obžalován i znovu zotročen. Patron měl zákonné dědické právo po propuštěnci a právo být poručníkem nedospělého propuštěnce; oba se museli v nouzi vzájemně podporovat. Propuštěnec často při manumisi slíbil (stipulací, pak žalovatelně) služby (operae officiales) a práce (operae fabriles), jejichž rozsah za císařství omezovaly předpisy. Patronátní práva přecházela na patronovy potomky, ne na potomky propuštěncovy: třetí generace byla již plnoprávná.
Císaři povyšovali propuštěnce udělením ius aureorum anulorum (do jezdeckého stavu); úplně patronát rušila restitutio natalium (fikce narození ze svobodných rodičů), se souhlasem patrona. Justinián spojil obojí s každou manumisí. Libertinus označuje propuštěnce jako kategorii obyvatel, libertus ve vztahu k pánovi.
Odkaz na původní dokument
Souvislosti
- Související: Manumissio, Status libertatis