Definice
Požadavky na právní jazyk – Text předpisu má být přesný, určitý, stručný, srozumitelný, stabilní, neutrální a účelný; čím přesnější, tím méně srozumitelný (paradox právního jazyka).
Výklad v předmětech
Teorie práva II
Požadavky na právní jazyk
Text předpisu plní funkci normativní (reguluje chování) a informační (informuje o regulaci). Požadavky: přesnost, určitost, stručnost, srozumitelnost, stabilita, neutrálnost (neexpresivnost) a účelnost.
Paradox právního jazyka: čím přesnější se sdělení snaží být, tím je méně srozumitelné. Nesrozumitelnost zvyšují složitá souvětí, neznámé pojmy (právní termíny jako uznání dluhu, právnické novotvary jako seznatelný, předmětný), souvislosti neviditelné z jednotlivých ustanovení, nutná obecnost, legální definice a zkratky, překombinované varianty (kumulace × alternace) a novelizační formulace.
Pravidla (LPV): slova v běžném významu, odborné výrazy v odborném, cizí slova jen s důvodem, pojmy ustáleně a bez synonym, jednoznačné a jednoduché formulace, žádné větvící se odkazy, neopakovat a neodporovat jiným pravidlům, oznamovací způsob přítomného času a jednotné číslo (čl. 40 odst. 5 LPV), faktická a právní správnost (soulad s ústavou, mezinárodními závazky a právem EU, dostatečná obecnost).
Ustálené formulace s pevným významem: „má se za to“ (vyvratitelná domněnka), „platí, že“ (nevyvratitelná domněnka), „hledí se na“ (fikce).
Odkaz na původní dokument
Souvislosti
- Podřazené: Legislativní zkratka
- Související: Legislativní pravidla vlády, Vnitřní morálka práva