Definice
Pravomoc – Možnost, případně povinnost, orgánu veřejné moci realizovat veřejnou moc ve stanovené formě (normotvorné nebo rozhodovací); u soudů kompetence projednat a rozhodnout určité věci.
Výklad v předmětech
Státověda
Pravomoc
U státního orgánu je pravomoc souhrn oprávnění, jimiž orgán plní své úkoly, tedy prostředky, kterými může působit. Podle prostředků:
- normotvorná: vydávání závazných normativních právních aktů (primárních, sekundárních na základě zmocnění),
- aplikační: vydávání individuálních právních aktů (soudní a správní řízení),
- organizační: jednání předepsaným způsobem tam, kde nejde o normotvorbu ani aplikaci (např. zprávy ombudsmana, statistiky NKÚ).
Některé orgány mají pravomoc normotvornou i aplikační současně (ministerstva). Pravomoc určuje, jak orgán působí, působnost určuje, v čem.
Odkaz na původní dokument
Teorie práva I – Tvorba práva
Pravomoc
Možnost, případně povinnost, orgánu veřejné moci realizovat státní (veřejnou) moc ve stanovené formě (normotvorné nebo individuálně rozhodovací). Podle ÚS (Pl. ÚS 52/03) jde o samotnou realizaci státní moci, kdežto Kompetence je konkrétní vymezení prvků jejího výkonu. „Na základě zákona“ znamená, že mezi zákon a individuální akt může vstoupit prováděcí norma (Weyr).
Soudní pravomoc viz Pravomoc.
Odkaz na původní dokument
Teorie práva I – Aplikace práva
Pravomoc
U soudů je pravomoc kompetence k projednání a rozhodnutí určitých záležitostí, tedy k poskytování ochrany právům. Soudy poskytují ochranu právům a jen soud rozhoduje o vině a trestu (čl. 90 Ústavy). V civilním řízení jde o spory ze soukromého práva (§ 7 OSŘ), ve správním soudnictví o ochranu veřejných subjektivních práv (§ 2, 4 SŘS). Odlišuj Příslušnost.
Odkaz na původní dokument
Souvislosti
- Podřazené: Kompetence
- Související: Legislativní pravomoc, Příslušnost, Enumerativnost veřejnoprávních pretenzí