Definice
Socializace – Proces, jímž se jedinec sociální interakcí stává sociální bytostí a získává sociální identitu; je univerzálním prostředkem sociální kontroly.
Výklad v předmětech
Sociologie práva
Socializace
Proces, jímž se jedinec prostřednictvím sociální interakce a komunikace stává sociální bytostí, vrůstá do společenských vztahů a vytváří si sociální identitu.
- primární socializace: v rodině a nejbližším okolí, zhruba do 3 let,
- sekundární: škola, povolání, společnost,
- resocializace: zvrat v dosavadní orientaci (vynucený, nebo dobrovolný).
Činitelé: rodina (autoritářská, autoritativní, permisivní výchova), škola, práce, vrstevníci, masmédia. Socializace je univerzálním prostředkem sociální kontroly. Viz Enkulturace, Stadia právní socializace.
Odkaz na původní dokument
Souvislosti
- Podřazené: Enkulturace, Stadia právní socializace
- Související: Sociální kontrola, Sociální identita