Definice
Subjektivní právo – Právní normou určená možnost chování nebo jednání subjektu: chovat se určitým způsobem, požadovat splnění povinnosti od druhého a požadovat ochranu od státu.
Výklad v předmětech
Teorie práva I – Pojem práva
Subjektivní právo
Právní normou určená možnost chování nebo jednání právních subjektů, tedy oprávnění. Podrobně o obsahu, nároku a druzích viz Subjektivní právo.
Odkaz na původní dokument
Teorie práva I – Právní skutečnosti a právní vztahy
Subjektivní právo
Oprávnění: možnost chovat se způsobem, který obecně předvídá právní norma. Zahrnuje možnost:
- chovat se určitým způsobem,
- požadovat splnění povinnosti od druhého,
- požadovat ochranu od státu (Nárok).
Podle okruhu povinných rozlišujeme Absolutní práva a Relativní práva.
Odkaz na původní dokument
Souvislosti
- Podřazené: Absolutní práva, Relativní práva, Nárok
- Související: Právní vztah
- Protiklad: Objektivní právo, Právní povinnost