Definice
Veřejná služba – Výkon veřejné správy konkrétními osobami jako služby veřejnosti s požadavky nestrannosti, odbornosti a stability; kariérní a smluvní model.
Výklad v předmětech
Úvod do studia veřejné správy
Veřejná služba
Lidský činitel je jedním z určujících faktorů kvality veřejné správy (vedle materiálního, ekonomického a právního základu). V moderním právním státě se veřejná správa chápe jako služba veřejnosti (čl. 2 odst. 3 Ústavy, § 4 odst. 1 správního řádu). Veřejnou službu vykonávají konkrétní fyzické osoby, které jsou reprezentanty veřejné moci, jednají ve veřejném zájmu a jsou vázány zákonností. Proto podléhají zvýšeným nárokům, zvláštnímu režimu, kontrole a odpovědnosti.
Standardy: rovný přístup k veřejným funkcím (čl. 21 odst. 4 Listiny), služba veřejnosti, nestrannost, stabilita a kontinuita, odbornost a profesionalita, odpovědnost státu za výkon a právní ochrana úředníků. Zajišťuje je právní úprava (povinnosti, střet zájmů, disciplinární odpovědnost), soft law Rady Evropy a etické kodexy.
Modely:
- kariérní (definitiva, nezrušitelnost): stabilita, profesionalita, loajalita, ale uzavřenost a strnulost,
- smluvní (merit, zásluha): pružnost, přístup odborníků zvenčí, ale ztráta kontinuity a snadnější politický vliv.
Vývoj v českých zemích: vznik byrokracie v absolutismu, moderní státní služba od konce 19. století, služební pragmatika (zákon č. 15/1914 ř. z.) převzatá ČSR, po roce 1948 podřízení politice a unifikace s pracovním právem (zákoník práce 1965), po roce 1989 postupný návrat (povinnosti mlčenlivosti, nestrannosti, zákaz darů).
Odkaz na původní dokument
Souvislosti
- Podřazené: Státní služba, Etika veřejné správy