Definice
Veřejný ochránce práv – Nezávislý orgán, který chrání práva osob vůči úřadům, ale nerozhoduje (dialog, doporučení, monitoring).
Výklad v předmětech
Státověda
Veřejný ochránce práv
Ombudsman: nezávislý orgán, který chrání práva lidí, ale nerozhoduje. Prošetřuje postup úřadů, monitoruje místa, kde jsou lidé omezeni na svobodě (věznice, zařízení), a zabývá se diskriminací, vyhošťováním cizinců, právy lidí s postižením a občanů EU. Působí jako národní lidskoprávní instituce (NHRI), existuje i dětský ombudsman (změny od 1. 7. 2025). Volí ho Poslanecká sněmovna a nepatří k moci soudní. Postupuje formou dialogu s úřady.
Odkaz na původní dokument
Ústavní právo II
Veřejný ochránce práv
Ombudsman: první zřídila švédská ústava (1809) jako orgán parlamentu dohlížející na to, jak soudci a úředníci zachovávají předpisy. V ČR nemá ústavní status, zřízen obyčejným zákonem č. 349/1999 Sb.; novelou 2025 se z něj stal veřejný ochránce práv a ochránce práv dětí.
Funkce: ochrana jednotlivců před jednáním veřejné správy, dohled nad místy omezení osobní svobody, equality body (antidiskriminace), ochrana práv osob se zdravotním postižením, národní lidskoprávní instituce (NHRI, „hlídací pes“ lidských práv, § 1a a 21a zákona).
Nástroje: šetření podnětů a závěrečné stanovisko s návrhem opatření k nápravě; při nesplnění vyrozumění nadřízeného úřadu a informování veřejnosti (nemůže rozhodnutí sám rušit); legislativní doporučení; návrh Ústavnímu soudu na zrušení podzákonného předpisu (§ 64 odst. 2 písm. f) ZÚS), ne zákona; vedlejší účastník (amicus curiae) u ÚS.
Design: nezávislý a nestranný výkon funkce, ale odpovídá Sněmovně. Volí ho Poslanecká sněmovna na 6 let z kandidátů navržených prezidentem, Senátem a Českou konferencí rektorů. Neslučitelnost funkcí, zákaz členství v politické straně, trestně stíhat jen se souhlasem Sněmovny, samostatná rozpočtová kapitola.
Odkaz na původní dokument
Souvislosti
- Související: Čtvrtá moc