Definice
Základní práva – Práva jednotlivce zaručená ústavou, která jsou nezadatelná, nezcizitelná, nepromlčitelná a nezrušitelná.
Výklad v předmětech
Státověda
Základní práva
Práva jednotlivce zaručená ústavou (lidská, základní, ústavní práva a svobody). Pojmy se liší důrazem: lidská práva se pojí s mezinárodním právem a přirozenoprávní tradicí, základní s ústavním zakotvením. Rozlišují se práva a svobody. Charakteristiky: ústavně zaručená; nezadatelná, nezcizitelná, nepromlčitelná a nezrušitelná; vztah stát-jednotlivec; zvláštní obsah a funkce. Sporné je, zda může být nositelem stát (Pl. ÚS 20/15 × odlišné stanovisko Šimáčkové).
Historie: antická idea přirozeného řádu → Magna Charta (1215), Tomáš Akvinský → renesance a reformace (náboženská tolerance) → osvícenství a revoluce (Grotius, Locke; Anglie, USA, Francie) → rozšiřování katalogů o sociální práva → po 2. světové válce Všeobecná deklarace (1948) a pakty (1966). Moyn: lidská práva jako fenomén až po roce 1968.
Viz Generace lidských práv, Pozitivní a negativní závazky státu, Funkce základních práv, Důvody platnosti lidských práv, Omezování základních práv, Úrovně ochrany lidských práv.
Odkaz na původní dokument