Definice
Zadržovací právo – Právo zadržet cizí movitou věc, kterou je někdo povinen vydat, k zajištění splatného dluhu, s přednostním uspokojením i před zástavními věřiteli (§ 1395 OZ).
Výklad v předmětech
Absolutní majetková práva
Zadržovací právo
Zajišťovací věcné právo k cizí věci: kdo má povinnost vydat cizí movitou věc, kterou má u sebe, může ji zadržet k zajištění splatného dluhu osoby, které by jinak věc měl vydat (§ 1395 OZ), výjimečně i dluhu nesplatného. Nevyžaduje se souvislost dluhu s věcí (konexita). Srov. Ius retentionis.
Vznik: jednostranným právním jednáním zadržovatele (zadržením). Zadržet nesmí, kdo má věc neprávem (zmocnil se jí násilím nebo lstí) nebo komu bylo uloženo s věcí naložit způsobem neslučitelným se zadržením.
Povinnosti: vyrozumět dlužníka o zadržení a jeho důvodu, pečovat o věc jako řádný hospodář, užívat ji jen se souhlasem dlužníka.
Realizace: věřitel se může uspokojit zpeněžením zadržené věci obdobně jako zástavní věřitel a má přednost i před zástavními věřiteli (superpriorita, § 1398 OZ).
Zánik: zánikem zajištěného dluhu nebo věci, vzdáním se, dostane-li se věc trvale z moci věřitele, poskytnutím jiné dostatečné jistoty.
Odkaz na původní dokument
Souvislosti
- Související: Ius retentionis, Zástavní právo