Kapitola předmětu Politologie
Obsah: pojem politiky a politologie, vysvětlující přístupy a metody, politické ideologie (liberalismus, konzervatismus, socialismus, fašismus) a kritika liberalismu.
Politika
„Kdo dostane co, kdy a jak“ (Harold Lasswell). Politika je komplexní: fakta + vlastní hodnoty či zájmy (normativita) = řešení či pozice. Proto se na stejná fakta dívají lidé různě a politické postoje nelze redukovat na „správné odpovědi“.
Politologie (obor)
Věda objektivně analyzující politiku: odůvodněná, vyvážená, podložená důkazy a teoretická. Jejím cílem je stanovit, které vysvětlení politického jevu je nejpřesvědčivější (např. zda obstrukce ovlivňují schválení zákonů, mediální diskurz nebo volební zisky). Liší se od politiky: politik touží po moci a popularitě, myslí prakticky a krátkodobě a nabízí jednoznačná řešení, politolog je k moci skeptický, myslí abstraktně a dlouhodobě a předkládá opatrné závěry.
Metody: kvantitativní, kvalitativní a experiment. Viz Vysvětlující přístupy v politologii.
Vysvětlující přístupy v politologii
- racionalismus: lidé jsou racionální a stejní, volí nejvýhodnější možnost podle svých zájmů. Politika se liší, protože se liší situace lidí (nízký příjem → levicová volba, vyšší výdaje na kampaň → vyšší účast),
- institucionalismus: lidé jednají racionálně v rámci pravidel (institucí), která se liší (organizace strany, volební systém, překážky registrace voličů),
- konstruktivismus: lidé jednají podle svého přesvědčení a hodnot, které se utvářejí prostředím a výchovou,
- biologický přístup: politické chování je formováno genetikou a osobností (empatie, potřeba samostatnosti).
Politická ideologie
Soubor myšlenek poskytujících základ pro politickou aktivitu. Ideologie nejen vykládají svět, ale chtějí ho měnit (Marx: „Filozofové svět jen různě vykládali, jde však o to jej změnit“). Ideové kořeny sahají k antice, křesťanskému středověku a k teorii společenské smlouvy (viz Teorie společenské smlouvy). Hlavní ideologie: Liberalismus, Konzervatismus, Socialismus a Fašismus.
Liberalismus
Ideologie zdůrazňující svobodu jednotlivce, rovnost práv („všichni lidé jsou stvořeni sobě rovni“), omezenou vládu, právní stát, tržní hospodářství a neutralitu státu vůči pojetí dobrého života (Dworkin). V moderních dějinách se postupně propojoval s konzervatismem i socialismem, vyvrcholením je „washingtonský konsensus“ (neoliberalismus).
Krize liberalismu (kritika):
- zprava (konzervativní): liberalismus rozkládá tradiční komunity a vyvolává populistickou reakci (John Gray: populismus je reakce na rozpory způsobené liberální politikou),
- zleva (socialistická): neoliberalismus vede k nerovnosti („právo ovce a vlka svobodně spolu obchodovat“),
- morální (postliberální): Patrick Deneen („liberalismus selhal, protože uspěl“, antropologický individualismus rozpouští přirozená společenství a vede k všemocnému státu), Adrian Vermeule (liberální stát nikdy nebyl neutrální). Otázka, zda lidé chtějí jen konzum a práva, nebo něco „vyššího“.
Viz Liberální demokracie.
Konzervatismus
Ideologie vzniklá na konci 18. století jako reakce na Francouzskou revoluci a osvícenský racionalismus (Edmund Burke). Základní prvky: tradice a respekt k zděděným institucím, postupná změna („změna s cílem zachovat“), organické pojetí společnosti, autorita, náboženství a rodina, skepse k abstraktním plánům a rovnostářství. Konzervativní strany tak obvykle odmítají radikální změny tradičních institucí (např. manželství osob stejného pohlaví).
Socialismus
Ideologie zdůrazňující rovnost, solidaritu a kolektivní vlastnictví nebo regulaci trhu ve prospěch slabších (Marx: „každý podle svých schopností, každému podle jeho potřeb“). Varianty: revoluční (komunismus, marxismus-leninismus) a reformní (sociální demokracie, sociální stát, progresivní zdanění).
Fašismus
Antiliberální a antidemokratická ideologie první poloviny 20. století (Mussolini: „lidé jsou unaveni svobodou: věř, poslouchej, bojuj“): nadřazenost národa a státu nad jednotlivcem, kult vůdce, odmítnutí individuálních práv a pluralismu, militarismus. Nacismus k tomu přidal rasovou ideologii a antisemitismus. Viz Fašistická Itálie a Nacistické právo.