Kapitola předmětu Úvod do mezinárodního a evropského práva
Obsah: prameny mezinárodního práva, pojem, druhy, funkce a struktura mezinárodní smlouvy, její vznik a vstup v platnost, mezinárodní smlouva v Ústavě ČR.
Prameny mezinárodního práva
Hlavními prameny jsou mezinárodní smlouva (psané, zpravidla partikulární právo) a mezinárodní obyčej (nepsané obecné právo: obecná praxe států, usus, provázená přesvědčením o právní závaznosti, opinio iuris). Čl. 38 Statutu Mezinárodního soudního dvora dále uvádí obecné právní zásady uznávané civilizovanými národy a jako pomocné prostředky soudní rozhodnutí a nauku.
Mezinárodní smlouva
Pojmové znaky:
- souhlasný projev vůle (dohoda) stran,
- mezi subjekty mezinárodního práva (ne s obchodními společnostmi nebo orgány nejednajícími jménem státu),
- řídí se mezinárodním právem,
- zamýšlené právní účinky (jinak jde o nezávaznou deklaraci).
Smlouva zavazuje jen strany, které s ní vyslovily souhlas (partikulární právo). Smluvní právo kodifikuje Vídeňská úmluva o smluvním právu (1969, pro ČSSR 1987).
Druhy: dvoustranné, vícestranné, mnohostranné, regionální a univerzální, otevřené, polootevřené a uzavřené (podle možnosti přístupu), písemné, ústní, ve zjednodušené formě. Označení (úmluva, smlouva, charta, dohoda, protokol, statut) nemá vliv na závaznost.
Funkce:
- kontraktuální: upravuje konkrétní vztah mezi stranami (zamezení dvojího zdanění, vízová povinnost), většina dvoustranných smluv,
- právotvorná: vytváří objektivní právo trvale aplikované státy (kodifikační úmluvy o diplomatickém, mořském, smluvním právu, úmluvy o lidských právech, obchodní úmluvy).
Struktura: preambule (cíl a účel, význam pro výklad), meritorní text, závěrečná (protokolární) ustanovení (podpis, ratifikace, přístup, vstup v platnost, autentická znění, depozitář) a přílohy (protokoly, prohlášení).
Viz Vznik mezinárodní smlouvy a Mezinárodní smlouva v ústavním právu ČR.
Vznik mezinárodní smlouvy
Etapy:
- sjednání textu: u dvoustranných smluv vyjednávání a přijetí textu (podpis, podpis ad referendum, parafování), u mnohostranných příprava v mezinárodní organizaci a přijetí na diplomatické konferenci hlasováním,
- autentifikace textu: podpisem (u mnohostranných podpis závěrečného aktu konference). Text je pak konečný a neměnný,
- vnitrostátní souhlas (vláda, u prezidentských smluv Parlament),
- mezinárodní souhlas (vznik závazku): podpis nebo výměna nót (vládní a resortní smlouvy), ratifikace nebo přístup (výměna nebo uložení listin u depozitáře),
- vstup v platnost: podle smlouvy ihned, po legisvakanci nebo po dosažení minimálního počtu ratifikací.
Objektivní platnost (smlouvy jako takové: minimální počet ratifikací a uplynutí lhůty) je předpokladem subjektivní platnosti pro konkrétní stát (jeho ratifikace či přístup a uplynutí lhůty). Smlouvy se registrují u OSN (United Nations Treaty Series).
Pozor na časté chyby: Parlament smlouvu neratifikuje, ale schvaluje. Ratifikuje ji prezident podpisem ratifikační listiny. Závaznost nevzniká podpisem, ale ratifikací či přístupem (USA nejsou vázány Římským statutem, protože k němu nepřistoupily).
Mezinárodní smlouva v ústavním právu ČR
- kategorie smluv (čl. 49, 63 Ústavy a rozhodnutí prezidenta č. 144/1993 Sb.): prezidentské (sjednává vláda, schvaluje Parlament, ratifikuje prezident), vládní (schvaluje a podepisuje vláda) a resortní (schvaluje vláda, podepisuje ministr). Prezident přenesl sjednávání vládních a resortních smluv na vládu a ministry,
- souhlas obou komor Parlamentu k ratifikaci vyžadují smlouvy (čl. 49 Ústavy): a) upravující práva a povinnosti osob, b) spojenecké, mírové a jiné politické, c) z nichž vzniká členství v mezinárodní organizaci, d) hospodářské všeobecné povahy, e) o věcech vyhrazených zákonu. Souhlas se dává nadpoloviční většinou přítomných, u smluv podle čl. 10a třípětinovou většinou všech poslanců i senátorů (nebo referendem),
- čl. 10 Ústavy: vyhlášené mezinárodní smlouvy, k jejichž ratifikaci dal Parlament souhlas a jimiž je ČR vázána, jsou součástí právního řádu. Stanoví-li smlouva něco jiného než zákon, použije se smlouva (aplikační přednost před zákonem, ne před ústavou). Předpokladem je přímá použitelnost (self-executing) a vyhlášení ve Sbírce mezinárodních smluv,
- čl. 10a Ústavy: mezinárodní smlouvou mohou být některé pravomoci orgánů ČR přeneseny na mezinárodní organizaci nebo instituci (základ vstupu do EU),
- předběžná kontrola ústavnosti (čl. 87 odst. 2 Ústavy): ÚS posuzuje soulad smlouvy podle čl. 10a a 49 s ústavním pořádkem před ratifikací (např. Lisabonská smlouva),
- čl. 95 Ústavy: soudce je vázán zákonem i mezinárodní smlouvou, která je součástí právního řádu,
- smlouvy o státních hranicích vyžadují souhlas Parlamentu a ústavní zákon (čl. 11 Ústavy).
Viz čl. 10, čl. 10a a čl. 49 Ústavy.