Definice
Actio adiecticiae qualitatis – Žaloby proti pater familias či pánovi ze závazků uzavřených osobou podřízenou jeho moci (synem, otrokem).
Výklad v předmětech
Římské právo I
Actio adiecticiae qualitatis
Žaloby „připojené povahy“: žaloby proti pater familias (nebo pánovi) ze závazků, které uzavřel syn nebo otrok, např. z peculia nebo na příkaz (actio de peculio, quod iussu, exercitoria, institoria). Odpovědnost moci podřízeného se „připojuje“ k odpovědnosti nositele moci.
Odkaz na původní dokument
Římské právo II
Actio adiecticiae qualitatis
Praetorské žaloby proti nositeli moci ze závazků podřízených:
- actio quod iussu: pater familias odpovídá plně, jednal-li podřízený na jeho příkaz,
- actio de peculio: do výše peculia,
- actio de in rem verso: do výše obohacení pater familias,
- actio tributoria: na poměrné vyrovnání věřitelů, uspokojil-li pater familias přednostně své pohledávky z obchodního peculia,
- actio exercitoria: proti provozovateli lodi (exercitor navis) za závazky kapitána (magister navis),
- actio institoria: proti pater familias za závazky vedoucího dílny či obchodu (institor).
Název je novověký, z klasického non transfertur actio, sed adicitur (žaloba se nepřenáší, ale přidává): nositel moci ručí vedle jednajícího. Formule uváděla v intenci podřízeného, kondemnace zněla proti pánovi s doložkou dumtaxat de peculio; pán si při výpočtu pekulia odečítal své pohledávky vůči podřízenému v plné výši (u actio tributoria, kde pekulium sloužilo živnosti, jen poměrně s ostatními věřiteli). Neomezeně ručil při iussum a za správce podniku či kapitána, jednal-li zmocněnec v mezích pověření a druhá strana to věděla; poklasicky actio quasi institoria proti tomu, kdo ustanovil správce jmění. Šlo o náhražku přímého zastoupení.
Odkaz na původní dokument