Definice
Adrogace – Přijetí osoby sui iuris (s její rodinou a majetkem) pod moc jiného pater familias.
Výklad v předmětech
Římské právo I
Adrogace
Adrogatio: přijetí osoby sui iuris (i s celou její rodinou a majetkem) pod moc jiného pater familias. Adrogovaný ztrácí postavení hlavy rodiny. Původně se konala před comitia calata (Komicie), záhy před 30 liktory, za císařství císařským reskriptem. Adrogátor neměl mít vlastní děti a měl být starší 60 let. Adrogovaný vstupuje se svými dětmi pod moc osvojitele, jeho majetek přechází na osvojitele, dluhy podle ius civile zanikají (praetor chránil věřitele). Za republiky sloužila adrogace k zachování starých patricijských rodů a kultu, za císařství k zajištění nástupnictví.
Odkaz na původní dokumentPříklad Hortensiové, ot. 6
Hortensius chce do rodiny přijmout nemanželského syna Gnaea. Jakým způsobem? Materiál uvádí adopci nebo adrogaci. Gnaeus je jako nemanželský syn sui iuris, takže přichází v úvahu adrogace, případně legitimace. Upřesnění: návrh Clauda, ověřit.
Souvislosti
- Související: Adopce