Definice
Donatio mortis causa – Dvoustranné darování z obavy ze smrti, kdy si obdarovaný věc ponechá, nepřežije-li dárce; jinak ji lze žádat zpět.
Výklad v předmětech
Římské právo II
Donatio mortis causa
Darování pro případ smrti (I. 2, 7, 1): darování z obavy ze smrti tak, že si obdarovaný věc ponechá, nepřežije-li dárce (např. ztroskotání lodi). Nejprve jen při bezprostředním nebezpečí smrti, později každé darování s (odkládací) podmínkou, že obdarovaný dárce přežije. S rozvazovací podmínkou až u Justiniána. Provádělo se fiduciárním převodem nebo tradicí se závazkem věc vrátit. Výhodou bylo, že nezáviselo na dědické posloupnosti a nevyžadovalo testamenti factio dárce. Šlo jím uložit i fideikomis. Přežije-li ho dárce, rozmyslí-li si to, nebo zemře-li obdarovaný dříve, lze věc žádat zpět (vindicatione, actio fiduciae, condictio ob causam datorum). Jde o dvoustranné jednání inter vivos, jednostranně odvolatelné až u Justiniána, který ho přiblížil odkazům (falcidiánská kvarta). Vedle toho existovalo mortis causa capio: širší pojem pro každé nabytí pro případ smrti, které nebylo děděním ani odkazem, zejména splněním podmínky z poslední vůle (condicionis implendae causa datum).
Odkaz na původní dokument
Souvislosti
- Související: Legatum