Definice
Fideicommissum hereditatis – Prosba, aby dědic vydal celou pozůstalost (či její podíl) fideikomisáři; sloužila k obejití zásady semel heres semper heres.
Výklad v předmětech
Římské právo II
Fideicommissum hereditatis
Univerzální fideikomis: podle civilního práva šlo odkázat jen část pozůstalosti, nejvýše polovinu, damnačním legátem (legatum partitionis), a dědic s odkazovníkem si vzájemně slibovali stipulacemi podíl na pohledávkách a dluzích. Celou pozůstalost umožnil odkázat až fideikomis: dědic (heres fiduciarius) je požádán, aby celou pozůstalost (nebo její podíl) vydal fideikomisáři. Sloužil k obejití zásady Semel heres semper heres (fideikomisář lze stanovit i pod rozvazovací podmínkou nebo jako dalšího nástupce, substitutio fideicommissaria). Dluhy a sakrální povinnosti zůstávaly dědici.
- SC Trebellianum (56 n. l.): po vydání přecházejí žaloby z pozůstalosti na fideikomisáře a proti němu (actiones utiles, fiktivní žaloby jako by byl dědicem). Zavedlo praetorskou univerzální sukcesi, dědic však zůstal civilním dědicem a sukcese na něm dál závisela. Obnovovala se práva zaniklá konfuzí,
- SC Pegasianum (asi 74 n. l.): dědic dosud vycházel naprázdno, proto mu náleží falcidiánská kvarta (motivace k přijetí) a fideikomisář je chráněn proti odmítnutí dědictví (dědice lze k přijetí donutit). Situace se zkomplikovala podle toho, zda fideikomis kvartu přesahoval,
- Justinián: návrat k SC Trebellianum s kvartou.
Dnes je fideikomisář dědicem (svěřenské nástupnictví).
Odkaz na původní dokument
Souvislosti
- Související: Semel heres semper heres, Substitutio