Definice
Intercese – Převzetí odpovědnosti za cizí dluh třetí osobou, kumulativně vedle dlužníka nebo privativně místo něj.
Výklad v předmětech
Římské právo II
Intercese
Převzetí odpovědnosti za cizí dluh třetí osobou, která ručí svým majetkem. Kumulativní intercese: třetí přistupuje vedle dlužníka (solidarita, rukojemství). Privativní: nahrazuje dlužníka (novace). Ženám zakazovalo intercedovat SC Velleianum (46 n. l.).
Moderní nauka rozlišuje intercese kumulativní (rukojemství, solidární závazek, zástava vlastní věci za cizí dluh), privativní (novace se změnou dlužníka, litiskontestace) a tacita (intercesor se zaváže jako hlavní dlužník a skutečný dlužník zůstane mimo: Titius přijme zápůjčku, aby ji dal Gaiovi).
Dlužnická solidarita (in solidum): každý dlužník odpovídá za celek, plnění jednoho osvobozuje všechny a věřitel může žalovat kohokoli; zřizovala se stipulací (dlužníci odpovídali shodně na jedinou otázku). Až do roku 531 však litiskontestace s jedním zmařila žaloby proti ostatním; Justinián konzumpční účinek zrušil a věřitel mohl žalovat postupně, dokud nebyl uspokojen. Regres mezi dlužníky zákon neupravoval, záleželo na jejich dohodě.
Odkaz na původní dokument
Souvislosti
- Podřazené: Rukojemství (Řím)