Definice
Nacistické dědické, rodinné a pracovní právo – Ideologicky přetvořená odvětví: dědičné statky („krev a půda“), manželství pro rasovou a populační politiku, pracovní právo s vůdcem podniku.
Výklad v předmětech
Obecné právní dějiny
Nacistické dědické, rodinné a pracovní právo
Odkaz na původní dokument
- dědické právo: ideologie „krve a půdy“ (Blut und Boden), sedlák jako živitel národa. Zákon o dědičných statcích (1933): dědičný statek (Erbhof) byl nezcizitelný, nezatížitelný a chráněný před exekucí, přecházel celý na čekatele (Anerbe) podle šesti tříd s přednostním postavením mužů. Majitel („sedlák“) musel mít německou státní příslušnost, německou krev, svéprávnost, čest a způsobilost hospodařit. Rozhodovaly čekatelské soudy (soudce a dva sedláci). Od 1937 omezení dědění emigrantů a „nepřátel společenství“,
- rodinné právo: manželství jako nástroj rasové a populační politiky (dědičně zdravé potomstvo). Norimberské zákony (1935): zákon na ochranu německé krve a cti, zákon o dědičném zdraví. Manželský zákon 1938 vyňal manželství z BGB (způsobilost muž 21, žena 16 let, snadnější rozvod neplodného manželství). Sňatek na dálku a posmrtný sňatek vojáků. Nucené sterilizace podle zákona z 14. 7. 1933 s rozhodováním soudů pro dědičné zdraví,
- pracovní právo: přesun do veřejného práva, pospolitost, vůdcovský princip a práce jako služba národu. Zákon o národním řádu práce (1934): majitel jako „vůdce podniku“, jedinou organizací byla DAF, říšská pracovní služba (1935), pracovní povinnost, vyloučení Židů z ochrany. Zároveň pokrok v ochraně matek a mladistvých.