Definice
Pravá retroaktivita – Posuzování podmínek vzniku i obsahu vztahů vzniklých před účinností nové úpravy podle nové úpravy i za dobu minulou; přípustná jen výjimečně a výslovně.
Výklad v předmětech
Teorie práva I
Pravá retroaktivita
Zpětná účinnost v pravém smyslu: vztahy vzniklé před účinností nové úpravy se po jejím vzniku řídí novou úpravou, a to nejen do budoucna, ale i do minulosti. Podle nové normy se posuzují podmínky vzniku i obsah vztahu, i za dobu, kdy norma ještě neexistovala.
Je velkým zásahem do právní jistoty, musí být zavedena výslovně a jen výjimečně. Zákaz retroaktivity výslovně stanoví pro trestní právo hmotné čl. 40 odst. 6 LZPS, pro ostatní oblasti se dovozuje z principu právního státu (čl. 1 Ústavy; IV. ÚS 215/94). Podle ÚS je pravá retroaktivita přípustná jen výjimečně (Pl. ÚS 53-10).
Odkaz na původní dokument
Souvislosti
- Související: Princip právní jistoty, Nullum crimen sine lege, Retrospektiva
- Protiklad: Nepravá retroaktivita