Definice
Sociální chování a sociální jednání – Chování je zvnějšku viditelná reakce na podněty, jednání vědomá, k cíli zaměřená činnost; sociálním se stává, má-li význam pro druhé a bere je v úvahu.
Výklad v předmětech
Sociologie práva
Sociální chování a sociální jednání
- chování: souhrn zvenčí viditelných aktivit jedince, které jsou více či méně diferencovanou reakcí na vnitřní nebo vnější podněty,
- jednání: vědomá, k cíli zaměřená činnost zahrnující uvážení, v podstatě řešení úkolu.
Přívlastek „sociální“ znamená, že chování má význam pro jiné subjekty a jedinec bere v úvahu jejich přítomnost (i zprostředkovanou kulturou). Sociální jednání (Znaniecki): činnosti směřující ke změně chování, postojů či snah druhých, aby jednající uspokojil své potřeby. Další přívlastky: prosociální, antisociální, asociální, societální, altruistické. Typologie viz Typy sociálního jednání.
Právo spojuje následky typicky s právním jednáním (§ 545 OZ). Psychologové ale upozorňují, že až 80 % aktivit vychází z nevědomí. Podle chování vůči normám rozlišujeme jednání institucionalizované, neinstitucionalizované a deviantní (Institucionalizace).
Odkaz na původní dokument
Souvislosti
- Podřazené: Typy sociálního jednání, Faktory sociálního chování
- Související: Právní jednání, Právní chování