Definice

Writ – Královský příkaz vydávaný lordem kancléřem pod velkou pečetí, kterým se v common law zahajovalo soudní řízení; jejich počet ustálil II. westminsterský statut (1285).

Výklad v předmětech

Obecné právní dějiny

Writ

Královský příkaz zahajující soudní řízení (ekvivalent žaloby): obsahoval, čeho se žalobce domáhá a jak má adresát (obvykle šerif) postupovat. Žalobce musel nejprve získat writ, teprve pak mohl formulovat žalobu.

  • original writ: vydával lord kancléř pod velkou pečetí jménem krále. Z individuálních příkazů vznikla soustava ustálených writů a II. westminsterský statut (1285) zakázal vytvářet nové (asi 200), což vedlo ke vzniku equity,
  • judicial writ: písemný příkaz soudu k určitému úkonu, ty bylo možné vydávat dál,
  • prerogativní writy (zajištění řádného chodu soudnictví a osobní svobody): certiorari (přezkum postupu nižšího soudu), quo warranto („podle jakého práva“, proti protiprávně vykonávané pravomoci), prohibition (zákaz pokračovat v řízení pro překročení pravomoci), mandamus (příkaz provést úkon), habeas corpus (předvedení zadržené osoby, viz Habeas Corpus Act), procedendo (proti odmítnutí spravedlnosti),
  • writs of right: ve sporech o freehold, zavedl je Jindřich II. (nikdo nemusel bez královského příkazu podstoupit soudní souboj o svou půdu): praecipe in capite (přímý vazal krále), writ of right patent (adresovaný baronovi),
  • odvolací writy: writ of error (přezkum chyb nižšího soudu, od 15. století i cesta ke Sněmovně lordů), writ of attaint (žaloba proti zaujaté porotě, kterou přezkoumala velká porota),
  • quo minus: fikce, kterou soud Komory šachové desky rozšiřoval svou pravomoc (žalobce jako dlužník koruny, který bez zaplacení od žalovaného nemůže splatit dluh koruně).

V 19. století byly žalobní formule zrušeny a writ se stal právem strany zahájit řízení, nikoli privilegiem. Civilní řízení začínalo writem of summons.

Odkaz na původní dokument

Souvislosti