Definice
Zavazovací důvody – Důvody vzniku obligací: podle Gaia kontrakt a delikt (popř. i různé jiné důvody), podle Justiniána kontrakt, kvazikontrakt, delikt a kvazidelikt.
Výklad v předmětech
Římské právo II
Zavazovací důvody
Důvody vzniku obligací:
- Gaiova bipartice (Gai. 3, 88): omnis obligatio vel ex contractu nascitur vel ex delicto,
- Gaiova tripartice (D. 44, 7, 1 pr., Res cottidianae): ex contractu, ex maleficio, ex variis causarum figuris (z různých jiných důvodů),
- Justiniánova kvadripartice (I. 3, 13, 2): ex contractu, quasi ex contractu, ex maleficio, quasi ex maleficio.
Viz Contractus, Kvazikontrakty, Delictum a Kvazidelikty.
Obligace vznikaly jen z typizovaných důvodů. Praetor chránil analogické vztahy (actiones utiles) a nové vztahy (actiones in factum), praetorskou vázanost však Římané neoznačovali jako obligatio, ale actione teneri, a praetorské smlouvy jako pacta. Za císařství přibyla žalovatelná pacta legitima a nepojmenované reálné kontrakty; princip typičnosti tak byl u Justiniána silně oslaben, zásadu pacta sunt servanda formulovala až středověká věda. Kvadripartice nezahrnuje vše: chybí jednostranný slib (pollicitatio) a různé skutečnosti chráněné condictio ex lege (veřejný slib odměny).
Contractus je dvoustranné jednání inter vivos, z něhož vzniká ius civile uznaná obligace na základě formy (formální, abstraktní: verbální a literární) nebo typického účelu (kauzální: reálné a konsensuální). Literární kontrakty vyšly z užívání nejpozději ve 3. století. Nexum a fiducia stály mimo kontraktní systém.
formální reálné konsensuální jednostranné (stricti iuris) verbální, literární mutuum – dvoustranné rovné (bonae fidei) – nepojmenované koupě, locatio conductio, societas dvoustranné nerovné (directa / contraria) – commodatum, depositum, pignus mandatum Uzavření: návrh (oferta) obsahující podstatné náležitosti a jeho přijetí (akceptace); odchylná akceptace je novou nabídkou. Smlouvy ve prospěch třetích osob vylučovala zásada per liberam personam nobis adquiri non potest (Justinián je připustil např. ve prospěch dědiců). Závdavek převzatý z řeckého práva: arrha confirmatoria (znamení a důkaz uzavření, po splnění se vracel nebo započítal) a justiniánská arrha poenitentialis (při porušení smlouvy dávajícím propadne, přijímajícím se vrací dvojnásobek; funguje jako odstupné). Smlouva nemravná předmětem je neplatná, smlouva s nemravnou kauzou (úplata za nespáchání trestného činu) jen naříkatelná. Určení ceny třetí osobou platí u Justiniána jako podmínka. Požadavek ocenitelnosti v penězích postupně slábl, až postačil právní zájem věřitele.
Odkaz na původní dokument
Souvislosti
- Podřazené: Contractus, Kvazikontrakty, Delictum, Kvazidelikty