Kapitola předmětu Teorie práva I
Absolutně závazné (autonomní) prameny práva v ČR: právní předpisy, normativní smlouvy a výroky nálezů ÚS o zrušení norem.
Právní akt
Písemný formální úkon orgánu veřejné moci, který sděluje adresátům příkazy, zákazy a dovolení. Může být:
- individuální (Individuální právní akt, určený konkrétním adresátům),
- normativní (Normativní právní akt).
Normativní právní akt
Akt zákonodárného (právotvorného) orgánu. Pokud obsahuje právní normy, je právním předpisem. NPA je pojmem nadřazeným: každý právní předpis je NPA, ale ne každý NPA je právním předpisem. Právními předpisy nejsou NPA určené pro individuální případy ani NPA od orgánu bez legislativní pravomoci (interní instrukce, organizační pravidla).
Vydá-li zákonodárce individuální akt ve formě NPA, jde o extenzi moci zákonodárné do moci výkonné.
Právní předpis
Písemný normativní právní akt orgánu s legislativní pravomocí, který je podle zákona formálně publikován a jehož obsahem je obecné pravidlo chování (právní norma). Je „hmotným nosičem nehmotné právní normy“ a autentickým a závazným prostředkem její komunikace (Knapp). Tyto vlastnosti získává publikací.
Znaky:
- formální stránka: písemnost; vydává ho orgán s pravomocí a působností; vzniká předepsanou procedurou; je řádně vyhlášen (formálnost),
- materiální stránka: je jednostranný (imperativní, „diktát“ jako precedent); obsahuje obecná pravidla chování. Bez nich by nešlo o pramen práva,
- je absolutně závazný (Absolutní závaznost). Podle ESLP musí být každý pramen dostupný, přesný a předvídatelný. Podle ÚS (Pl. ÚS 40/95) musí být terminologicky přesný, srozumitelný a jasný.
Druhy v ČR: Ústava, LZPS a ústavní zákony; zákony; zákonná opatření; nařízení vlády; vyhlášky ministerstev a jiných ústředních správních úřadů; obecně závazné vyhlášky krajů a obcí; nařízení krajů a obcí. Zvláštním druhem NPA je rozhodnutí prezidenta o amnestii (čl. 63 odst. 1 písm. k) Ústavy), které má obecně závazný dopad a vyžaduje kontrasignaci.
Kde je najdu: Sbírka zákonů a mezinárodních smluv (e-Sbírka) a Sbírka právních předpisů územních samosprávných celků a některých správních úřadů (Publikace právního předpisu).
Uspořádání: podle právní síly (Primární a sekundární právní předpisy) a podle vydávajícího orgánu (Původní a odvozené právní předpisy).
Ústavní zákon
Právní předpis s nejvyšší právní silou, spolu s Ústavou a Listinou tvoří ústavní pořádek. Přijímá ho Parlament ČR kvalifikovanou (třípětinovou) většinou. Prezident ho nemůže vetovat (Suspenzivní veto). Patří mezi primární a původní předpisy.
Zákon
Primární a původní právní předpis, který přijímá Parlament ČR. Jen zákonem lze ukládat povinnosti a upravovat oblasti s výhradou zákona. Proces přijetí viz Legislativní proces.
Zákonné opatření
Právní předpis Senátu přijímaný ve věcech, které nesnesou odkladu a vyžadovaly by přijetí zákona, v době, kdy je Poslanecká sněmovna rozpuštěna. Má sílu zákona (primární a původní předpis). Jde o příklad podmíněné legislativní pravomoci s faktickou podmínkou.
Nařízení vlády
Sekundární, odvozený předpis vlády vydávaný k provedení zákona a v jeho mezích (čl. 78 Ústavy). Podepisuje ho předseda vlády a příslušný člen vlády. Vláda má Generální zmocnění, k vydání nepotřebuje zvláštní zmocnění v zákoně.
Vyhláška ministerstva
Sekundární, odvozený předpis ministerstva nebo jiného ústředního správního úřadu. Lze ho vydat jen na základě a v mezích zákona, je-li k tomu úřad zákonem zmocněn (čl. 79 odst. 3 Ústavy). Bez zmocnění v zákoně nelze vyhlášku vydat (kreativní delegace).
Obecně závazná vyhláška
Původní předpis zastupitelstva kraje nebo obce, vydávaný v mezích samostatné působnosti (čl. 104 odst. 3 Ústavy). Povinnosti jím lze ukládat, jen stanoví-li tak zákon (§ 6 krajského zřízení). Musí být v souladu se zákony.
Nařízení kraje a obce
Odvozený předpis rady kraje nebo obce, vydávaný v přenesené působnosti na základě a v mezích zákona, je-li kraj (obec) zákonem zmocněn (čl. 79 odst. 3 Ústavy, § 7 krajského zřízení). Musí být v souladu se zákony i s předpisy vlády a ústředních správních úřadů.
Právní síla
- vlastnost předpisu právně zavazovat adresáty (Knapp),
- vlastnost, která vyjadřuje vzájemný poměr mezi druhy právních aktů a určuje jejich místo v hierarchii (Kučera),
- princip právní logiky, který řeší kolize v právním systému (Merkl): logická je jeho nezbytnost, ne obsah. Je primárním principem, který předchází hierarchii právního řádu.
Neuplatní se u normativních smluv, obyčejů a precedentů ani vůči právu EU a mezinárodním smlouvám (tam platí Aplikační přednost). Kolize řeší Lex superior derogat legi inferiori.
Primární a sekundární právní předpisy
Dělení podle právní síly:
- primární („zákonné“): právní síla stejná nebo vyšší než zákon: Ústava, ústavní zákony, zákony, zákonná opatření,
- sekundární („podzákonné“): síla se odvíjí od primární legislativy (delegovaná legislativa): nařízení vlády, předpisy ministerstev a jiných správních úřadů, předpisy územní samosprávy.
Původní a odvozené právní předpisy
Dělení podle typu orgánu:
- původní (originární): vydávají je orgány moci právotvorné: Ústava, LZPS, ústavní zákony, zákony, zákonná opatření, obecně závazné vyhlášky zastupitelstev,
- odvozené (derivativní): vydávají je orgány moci výkonné: nařízení vlády, vyhlášky ministerstev, nařízení krajů a obcí. Jde o extenzi moci výkonné do moci zákonodárné.
Extenze moci výkonné do moci zákonodárné
Situace, kdy předpisy vydává orgán, který má legislativní pravomoc, ale nepatří mezi orgány moci právotvorné (vláda, ministerstva, rady krajů a obcí). Děje se na základě zmocnění daného Ústavou (čl. 78, 79 odst. 3).
Extenze moci zákonodárné do moci výkonné
Situace, kdy zákonodárný orgán vydá individuální právní akt ve formě normativního právního aktu: zákonodárná moc dělá to, co jinak dělá moc výkonná.
Generální zmocnění
Vláda může na základě a k provedení zákona vydávat nařízení přímo, bez zvláštního zákonného zmocnění (čl. 78 Ústavy). Ministerstva zmocnění potřebují (čl. 79 odst. 3). Je-li vláda přesto zmocněna, jde o kumulativní delegaci.
Výhrada zákona
Ústavou či Listinou určené typy jednání, které lze regulovat pouze zákonem (např. ukládání povinností, omezení základních práv). Podzákonný předpis do nich nesmí zasahovat.
Nařízení EU
Předpis EU, který má obecnou působnost, je závazný v celém rozsahu a přímo použitelný ve všech členských státech (Přímá použitelnost; čl. 288 SFEU). Vydávají ho Evropský parlament a Rada, případně Komise. Je pro nás absolutně závazný.
Směrnice EU
Předpis EU, který je závazný pro stát, kterému je určen, co do výsledku. Volba formy a prostředků je na vnitrostátních orgánech (čl. 288 SFEU). Musí být nejprve transponována do vnitrostátního práva. Nezavazuje přímo subjekty národního práva, jen členské státy.
Přímá použitelnost
Vlastnost normy, kterou lze použít přímo, bez dalšího provedení ve vnitrostátním právu. Má ji Nařízení EU. Obdobou u mezinárodních smluv je Samovykonatelné ustanovení.
Normativní smlouva
Převážně písemný pramen práva, jehož základem je konsenzus, který mu dává právní autoritu, a který obsahuje obecná pravidla chování s právními účinky. Na rozdíl od běžné smlouvy (zavazuje jen strany) zavazuje i jiné subjekty. Normativní nemusí být celá, jen některé části.
- formální stránka: převážně psaná; na vzniku se podílejí určené subjekty podle aplikovatelných pravidel; musí nabýt platnosti,
- materiální stránka: vzniká dohodou stran; obsahuje obecná pravidla chování.
Druhy: mezinárodní smlouvy, vnitrostátní smlouvy: kolektivní smlouvy vyššího stupně a veřejnoprávní smlouvy. Vnitrostátní smlouvy jsou delegovanou tvorbou práva (na základě a v mezích zákona), proto nejsou samostatně autonomní. Normativní je smlouva jen tehdy, obsahuje-li obecně závazná, státem vynutitelná pravidla.
Mezinárodní smlouva
Ujednání dvou nebo více subjektů mezinárodního práva, které má z jejich vůle mezinárodněprávní účinky a řídí se mezinárodním právem (Malenovský). Strany a primární adresáti jsou státy (a mezinárodní organizace). Jednotlivce zavazuje, obsahuje-li samovykonatelná ustanovení.
Součástí právního řádu jsou smlouvy podle čl. 10 Ústavy: vyhlášené, ratifikované, s ratifikací vyslovil souhlas Parlament, ČR je jimi vázána (nabyly platnosti). Mají Aplikační přednost před zákonem: zákon s nimi v rozporu se neruší, jen se nepoužije (latence). Do hierarchie podle právní síly je zařadit nelze.
Samovykonatelné ustanovení
Self-executing ustanovení mezinárodní smlouvy, které je dostatečně určité, aby přímo zavazovalo jednotlivce (fyzické a právnické osoby) bez dalšího provedení. Příklad: čl. 8 Úmluvy o činech spáchaných na palubě letadla (velitel může vysadit podezřelou osobu).
Kolektivní smlouva vyššího stupně
Normativní smlouva mezi organizacemi zaměstnavatelů a odborovými organizacemi. Zavazuje smluvní strany, další zaměstnavatele a zaměstnance bez ohledu na členství v odborech. MPSV může předpisem rozšířit její závaznost i na zaměstnavatele, kteří nejsou členy organizace, která ji uzavřela (§ 7 zák. č. 2/1991 Sb.). NS (21 Cdo 259/2020): normativní závazky kolektivní smlouvy jsou pramenem práva a vykládají se jako právní norma.
Veřejnoprávní smlouva
Dvou- či vícestranný úkon, který zakládá, mění nebo ruší práva a povinnosti v oblasti veřejného práva, přičemž alespoň jednou stranou je subjekt veřejné správy.
- koordinační smlouvy (např. přenesení výkonu přenesené působnosti mezi obcemi) mají omezený normativní význam. Jsou závazné, protože to stanoví zákon, ale nejde o přímou tvorbu obecných pravidel,
- subordinační smlouvy (místo správního rozhodnutí) normativní povahu nemají.
Výrok nálezu Ústavního soudu o zrušení normy
Ústavní soud jako orgán ochrany ústavnosti může zrušit ustanovení zákona nebo celý zákon pro nesoulad s ústavním pořádkem. Výroky takových nálezů se publikují ve Sbírce zákonů a jsou absolutně závazné: musíme je všichni znát a respektovat. Názory v odůvodnění jsou jen judikaturou.