Kapitola předmětu Ústavní právo II
Obsah: vznik české Ústavy, změny Ústavy a Listiny, materiální jádro a ústavní identita, neústavní změna ústavy (Melčák), krizové stavy a ústavní zákon o bezpečnosti, typologie ústav (rigidita) a odolnost ústavy.
Změna ústavy
Vznik české Ústavy: rychlá příprava kvůli blížícímu se rozpadu federace. Vládní komise (léto 1992), klíčová příprava v Karlových Varech (19.–24. 10. 1992), navazovala na ústavu z roku 1920 (Ústavní listina 1920). Přijata ČNR 16. 12. 1992 (172 z 198 přítomných poslanců). Proces nebyl participativní ani inkluzivní; normativně se žádá participace, inkluzivita a reprezentativnost, protože lid je nositelem moci ústavodárné (Moc ustavující a moc ustavená).
Pravidla změny (čl. 9 Ústavy): Ústavu lze doplňovat či měnit pouze ústavními zákony (Ústavní zákon), přijatými třípětinovou většinou všech poslanců a přítomných senátorů (čl. 39 odst. 4). Změna podstatných náležitostí demokratického právního státu je nepřípustná (čl. 9 odst. 2).
Změny Ústavy (celkem 9 novelizací, poslední 87/2024 Sb.). Nejdůležitější:
- krizové stavy: ÚZ o bezpečnosti ČR (110/1998 Sb.) a ÚZ 300/2000 Sb. (vysílání ozbrojených sil),
- euronovela (395/2001 Sb.),
- přímá volba prezidenta (71/2012 Sb.).
Další: vyšší územní samosprávné celky (347/1997 Sb.), ČNB a cenová stabilita (448/2001 Sb.), přístupové referendum k EU (515/2002 Sb.), rozpuštění Sněmovny na návrh třípětinové většiny (319/2009 Sb.), omezení imunit (98/2013 Sb.), stálost volebních obvodů do Senátu (87/2024 Sb.).
Změny Listiny: délka zadržení (čl. 8 odst. 3) a právo bránit život i se zbraní (čl. 6 odst. 4, ÚZ 295/2021 Sb., poslední účinná změna).
Neúspěšné návrhy: obecné celostátní referendum, klouzavý mandát poslanců, definice manželství, právo na platbu v hotovosti a „být offline“. Do budoucna se zvažuje zakotvení koruny, rozšíření působnosti NKÚ, důvěrnost elektronické komunikace.
Motivace změn: responzivita parlamentu na přání voličů (přímá volba, imunity, zbraně), nové výzvy (krizové stavy), nedořešené otázky z minulosti. Ústava se mění i interpretačně (judikaturou, Konkurzní nález) a ústavními zvyklostmi.
Typologie ústav
Rigidní ústava se mění ztíženým postupem (kvalifikovaná většina, souhlas obou komor, referendum) oproti běžným zákonům; flexibilní ústava se mění stejně jako běžný zákon (Spojené království). Česká Ústava je rigidní (čl. 9 a 39 odst. 4). Další typologie: psaná a nepsaná ústava, kontinentální a anglosaská tradice, krátké a dlouhé ústavy (stručný 1. dodatek americké ústavy vs. podrobné moderní katalogy práv). Moderní ústavy jsou delší, podrobnější a častěji se mění. Rizikem častých změn je ztráta stability a legitimity, ale i rigidní ústavy se mění. Průměrná „životnost“ ústavy je asi dvě desetiletí. Viz Stabilita a dynamismus ústavy.
Stabilita a dynamismus ústavy
Materiální jádro Ústavy: podstatné náležitosti demokratického právního státu, které nelze změnit ani ústavním zákonem (čl. 9 odst. 2 Ústavy, tzv. klauzule věčnosti), a zákaz výkladu oprávňujícího odstranění nebo ohrožení základů demokratického státu (čl. 9 odst. 3). Ústava ČR nemá programové teze; hodnotové ukotvení dovodila judikatura (93: Ústava není hodnotově neutrální). Souvisí s ústavní identitou a odstupňovaným ústavním designem (různé části ústavy mají různou míru ochrany).
Neústavní změna ústavy
Doktrína (unconstitutional constitutional amendment), podle níž může ústavní soud zrušit ústavní zákon, který porušuje materiální jádro ústavy. Nález Melčák (09): ÚS zrušil ústavní zákon č. 195/2009 Sb., o zkrácení V. volebního období Sněmovny. Jednorázový (ad hoc) ústavní zákon, který zkracoval volební období jen pro tento případ, nebyl obecným pravidlem, ale individuálním aktem ve formě ústavního zákona, a porušil zákaz retroaktivity a čl. 9 odst. 2. Vlastní pravomoc přezkoumat ústavní zákon ÚS dovodil z čl. 9 odst. 2 a čl. 83 Ústavy. Reakcí byla obecná úprava rozpuštění Sněmovny na návrh třípětinové většiny poslanců (ÚZ 319/2009 Sb.). Nález je kritizován jako aktivistický.
Nouzový stav
Původní Ústava (1/1993 Sb.) na krizové stavy nepamatovala. Doplnil je ústavní zákon o bezpečnosti ČR (č. 110/1998 Sb.):
- nouzový stav: vyhlašuje vláda (v naléhavých případech předseda vlády) při živelních pohromách, ekologických nebo průmyslových haváriích a jiném nebezpečí; nejdéle na 30 dnů, prodloužení jen se souhlasem Poslanecké sněmovny; Sněmovna může vyhlášení i zrušit (čl. 5 a čl. 6 ÚZB),
- stav ohrožení státu: vyhlašuje Parlament na návrh vlády při ohrožení svrchovanosti, celistvosti či demokratických základů státu,
- válečný stav: vyhlašuje Parlament při napadení ČR nebo plnění spojeneckých závazků (čl. 43 Ústavy).
V jejich rámci lze krizovými opatřeními omezit základní práva (krizový zákon č. 240/2000 Sb.). Během pandemie covidu se obnovila debata o kontrole krizových opatření; Benátská komise doporučuje důslednou parlamentní a soudní kontrolu mimořádných aktů.
- vyhlášení nouzového stavu je aktem vládnutí (aplikací ústavního práva), který kontroluje primárně Poslanecká sněmovna; ÚS ho přezkoumá jen při rozporu s ústavním pořádkem (Pl. ÚS 8/20),
- krizová opatření jsou právními předpisy sui generis, přezkoumatelnými v řízení o kontrole norem (20),
- vláda je musí racionálně odůvodnit a respektovat zákaz diskriminace; plošný zákaz maloobchodu ÚS zrušil (20).
Vysílání ozbrojených sil (ÚZ 300/2000 Sb.): lehký odklon od poválečného německého modelu parlamentní armády. Vláda může vyslat vojáky mimo území ČR až na 60 dnů bez souhlasu Parlamentu jen ve třech případech: plnění závazků ze smluv o společné obraně (NATO, čl. 5), účast na mírových operacích podle rozhodnutí mezinárodní organizace se souhlasem přijímajícího státu, záchranné práce při katastrofách. Kterákoli komora může rozhodnutí zrušit (čl. 43 odst. 4 a 5 Ústavy).
- Ustavni_pravo_-_seminar_III.pptx
- Casebook (Kosař a kol., ASPI 2014)
- Pl. ÚS 10/20
- Pl. ÚS 106/20