Právo – zápisky

Teorie práva I – Působnost právní normy

7 min čtení

Kapitola předmětu Teorie práva I

Obsah: osobní, územní, věcná a časová působnost; platnost, účinnost, derogace; retroaktivita.

Působnost právní normy

Vztah (poměr) právní normy ke svému okolí, tedy vymezení rozsahu její aplikace: vztah k času (temporální), území (teritoriální), typu chování (věcná) a adresátům (personální). Podle Kelsena může norma platit vždy a všude a stanovením působnosti se rozsah její platnosti omezuje.

Podle rozsahu je působnost obecná, zvláštní nebo výjimečná.

Osobní působnost

Vymezení okruhu adresátů, ke kterým má norma vztah a kterým z ní plynou práva a povinnosti (kteří ji aplikují nebo vůči nimž se aplikuje). Výjimečný rozsah představuje Imunita.

Imunita

Vlastnost subjektu, díky níž je vyňat z působnosti normy upravující odpovědnostní vztah.

  • absolutní imunita (hmotněprávní imunita, indemnita, materiální imunita, hmotněprávní exempce): subjekt nelze nikdy postihnout (např. poslanec za hlasování),
  • relativní imunita (procesní exempce): stíhání je podmíněno souhlasem příslušného orgánu, jinak je vyloučeno.

Neodpovědnost prezidenta (čl. 54 odst. 3 Ústavy) neznamená, že jeho akty nepodléhají přezkumu (NSS 4 Ans 9/2007). Dopadá jen na výkon funkce: za výrok nesouvisející s funkcí odpovídá jako soukromá osoba (IV. ÚS 3076/20).

Územní působnost

Vztah normy k určitému území: kde, ale i nad ním a pod ním, norma vyvolává následky. Je celostátní (normy působící na celém území) nebo lokální (předpisy územních samosprávných celků).

Věcná působnost

Specifikuje typy jednání (vztahů), které norma reguluje, tedy skutkové podstaty, pro něž platí. Podle předmětu rozlišujeme normu obecnou (lex generalis) a speciální (lex specialis), která z obecné vyděluje specifickou problematiku. Příklady: § 1 zákona o zvláštních řízeních soudních (jinak se použije OSŘ), § 1 stavebního zákona (předmět úpravy).

Časová působnost

Časový rozsah účinnosti normy: v jakém čase norma vyvolává předvídané následky. Zahrnuje:

Časová osa: schválení (pro působnost marginální) → platnost (publikací) → legisvakanční lhůta → účinnost → zánik.

Publikace právního předpisu

Vyhlášení (zveřejnění) předpisu předepsaným způsobem, jímž norma nabývá platnosti. Je formálním znakem právní normy a požadavkem právní jistoty: zavazovat může jen norma, se kterou má každý možnost se seznámit (srov. Ignorantia iuris non excusat). Publikací získává předpis vlastnost autentického a závazného prostředku komunikace normy.

  • publikační platformy (od 1. 1. 2024): Sbírka zákonů a mezinárodních smluv (e-Sbírka) a Sbírka právních předpisů územních samosprávných celků a některých správních úřadů,
  • formální publikace = vyhlášení v úřední sbírce. Objevila se až koncem 18. století ve Francii (Bulletin des lois). Uveřejnění v denním tisku ji nenahradí (NS Rv II 285/19, 1920),
  • materiální stránka publikace = skutečná přístupnost obsahu adresátům. Podle ESLP musí být zákon přiměřeně přístupný a dostatečně přesný (Sunday Times v. Spojené království, Silver, Rotaru). ÚS (Pl. ÚS 40/08) připustil odkaz na technické normy, protože byly veřejně a bezplatně přístupné.

Odlišuj promulgaci (podepsání).

Platnost právní normy

Norma nabývá platnosti publikací (vyhlášením). Předpisy ve Sbírce zákonů a mezinárodních smluv dnem vyhlášení, předpisy územních samosprávných celků a správních úřadů zveřejněním ve Sbírce právních předpisů (Publikace právního předpisu). Platnost je nutná pro uplatnění zásady ignorantia legis non excusat (presumpce znalosti zákona). Pouze platná norma ještě nevyvolává obvyklé následky: k tomu potřebuje účinnost.

Ignorantia iuris non excusat

Neznalost zákona neomlouvá (ignorantia legis non excusat): presumpce znalosti platného práva. Předpokládá, že předpis byl řádně publikován, jinak lze jen těžko požadovat jeho dodržování a ukládat sankce (Pl. ÚS 18/21, Pl. ÚS 33/97).

Účinnost právní normy

Stav, kdy norma skutečně působí ve společnosti a reguluje chování, tedy vyvolává předvídané následky. Jen taková norma je skutečnou právní normou.

  • předpisy ve Sbírce zákonů: není-li stanoveno jinak, nabývají účinnosti k 1. lednu nebo 1. červenci kalendářního roku. Vyžaduje-li to naléhavý obecný zájem, dříve, nejdříve dnem následujícím po vyhlášení. Ve výjimečných případech (nouzový stav, stav ohrožení státu, válečný stav, legislativní nouze) dnem vyhlášení,
  • předpisy územních samosprávných celků a správních úřadů: počátkem 15. dne po vyhlášení, není-li stanovena účinnost pozdější.

Legisvakance

Legisvakanční lhůta: doba mezi platností a účinností normy. Nemá obecnou délku. Slouží k seznámení adresátů s novou úpravou.

Derogace

Zánik časové působnosti normy do budoucna: od okamžiku derogace norma nevyvolává následky. Formy:

  • abrogace: úplné zrušení normy nebo celého předpisu (Kelsen),
  • obrogace: nahrazení normy jinou (novelizace).

Zrušenou normu nelze obnovit. Bylo by nutné zopakovat celou legislativní proceduru, a to i při zrušení rušícího ustanovení.

Důvody:

Aktivní derogace se váže k rušícímu předpisu (obsahuje derogační klauzuli), pasivní k rušenému (Prusák).

Stmívací klauzule

Doložka o době trvání (sunset clause): norma, která zajistí, že předpis (či jeho část) zanikne k určitému datu, pokud zákonodárce nerozhodne jinak (Kouroutakis). Je to vnitřní důvod derogace. Obdobou je obecná derogační legislativa, kdy má každý předpis předem stanovenou dobu účinnosti (v ČR není).

Derogační klauzule

Výslovné zrušovací ustanovení, které obsahuje normy rušící jiné normy (předpisy):

  • generální: obecně ruší všechny normy, které jsou s novou úpravou v rozporu,
  • generální s demonstrativním výčtem: obecné zrušení a k tomu příkladný výčet,
  • taxativní (enumerativní): úplný výčet rušených norem.

Derogace mlčky

Následek principu bezrozpornosti: i bez výslovného zásahu se normy uspořádávají a případně ruší podle pravidel:

Někdy se o nich uvažuje spíše jako o interpretačních pravidlech stanovících přednost než o derogaci (Wintr, Merkl), mimo jiné kvůli obtížnému prokazování. Nejsou logická ani samozřejmá (Engisch). I při taxativní derogační klauzuli je třeba zjistit, zda nedošlo k derogaci mlčky. Pravidla se uplatní i v systematickém výkladu.

Lex superior derogat legi inferiori

Norma vyšší právní síly ruší normu nižší právní síly, která jí odporuje (Právní síla).

Lex posterior derogat priori

Pozdější norma ruší dřívější (lex posterior derogat legi priori), jde-li o normy téže právní síly. Římské kořeny viz výklad z římského práva na stránce pojmu.

Lex specialis derogat legi generali

Speciální norma má přednost před obecnou, avšak jen pro speciálně stanovené skutkové podstaty. Mimo ně se obecná norma uplatní dál (Obecné a zvláštní normy).

Pravá retroaktivita

Zpětná účinnost v pravém smyslu: vztahy vzniklé před účinností nové úpravy se po jejím vzniku řídí novou úpravou, a to nejen do budoucna, ale i do minulosti. Podle nové normy se posuzují podmínky vzniku i obsah vztahu, i za dobu, kdy norma ještě neexistovala.

Je velkým zásahem do právní jistoty, musí být zavedena výslovně a jen výjimečně. Zákaz retroaktivity výslovně stanoví pro trestní právo hmotné čl. 40 odst. 6 LZPS, pro ostatní oblasti se dovozuje z principu právního státu (čl. 1 Ústavy; IV. ÚS 215/94). Podle ÚS je pravá retroaktivita přípustná jen výjimečně (Pl. ÚS 53-10).

Nepravá retroaktivita

Vztahy vzniklé před účinností nové úpravy se posuzují podle nové úpravy, ale až od její účinnosti a jen do budoucna. Mění se pouze obsah vztahu, ne podmínky jeho vzniku. Je obecným znakem působení právního řádu a je obecně přípustná. Nepřípustná je výjimečně, když zasahuje do důvěry v právo a veřejný zájem nepřeváží zájem jednotlivce (Pl. ÚS 53/10). Nechce-li ji normotvůrce, musí ji vyloučit intertemporální normou (Ultraaktivita).

Retrospektiva

Vztahy vzniklé před účinností nové úpravy se po jejím vzniku řídí novou úpravou jen do budoucna, ale včetně podmínek vzniku (posuzuje se obsah i podmínky vzniku, ale jen od účinnosti normy dál). Je menším zásahem než pravá retroaktivita: retrospektiva spojuje nové důsledky s minulými skutečnostmi, retroaktivita mění povahu minulého následku (Waldron).

Ultraaktivita

Proaktivita: vztahy, které vznikly za účinnosti předpisu, jenž byl později zrušen, se řídí „starým“ předpisem i po jeho zrušení (Filip). Jde o vyloučení nepravé retroaktivity (typicky přechodným ustanovením).

Graf

Příchozí odkazy