Definice

Držba – Právem chráněný faktický stav: kdo vykonává právo pro sebe (§ 987 OZ); v římském právu faktická a chtěná moc nad věcí (corpus + animus).

Výklad v předmětech

Srovnání

Římské právoOZ (AMP)
Co se držívěc (possessio), u služebností výjimečně právoprávo – i držba věci je držbou vlastnického práva (§ 987, 989)
Složkycorpus + animus possidendicorporalis possessio + animus (vykonávat právo pro sebe)
Detentornení držitel, nemá interdiktyneřádný držitel vlastnického práva
Ochranapraetorská interdiktaposesorní žaloby § 1003–1007, svépomoc, publiciánská žaloba

Společné jádro: držba je faktický stav, chráněný nezávisle na právu k věci (Possessio non est iuris sed facti).

Římské právo I

Držba

Držba (possessio) je podle etymologie z potis + sedere „mocně sedět“ na pozemku, tedy viditelné ovládání věci. Paulus (D. 41.2.1 pr.) odvozuje possessio od sedes, „sídlo“. Držitel je possessor.

Text k přednášce ji definuje jako právem uznanou faktickou a chtěnou moc jednotlivce nad věcí. Tvoří ji dvě složky: corpus a animus.

Klíčové rysy:

  • Possessio non est iuris sed facti: držba je faktický stav, vlastnictví právní panství. U vlastnictví se ptáme, komu věc patří, u držby, u koho věc je (nihil commune habet proprietas cum possessione).
  • Zásadně, ne však nutně, je spojena s vlastnictvím.
  • Je chráněna mimořádnými procesními prostředky, praetorskými interdikty (Ochrana držby).
  • Nepřevádí se, nabývá se: každý ji získává sám, svým corpus a animus.
  • Při návratu ze zajetí (ius postliminii) se neobnovuje, protože je faktem, ne právem.
  • Beati possidentes: držitel má výhodnější procesní postavení.

Proč Římané držbu chránili:

  1. Nabývání vlastnictví. Kviritské vlastnictví se převádělo formálně (mancipatio, in iure cessio), kupní smlouvou ne. Držba spolu s vydržením tento problém překlenula.
  2. Klid a pořádek, podle zásady Quieta non movere.

Vztah faktického a právního stavu:

  • faktický stav odpovídá právnímu, držba je projevem vlastnického práva (Ius possidendi) → praetorská ochrana,
  • faktický a právní stav se rozcházejí, držba existuje jako samostatný jev (Ius possessionis) → může vést k vydržení.
Odkaz na původní dokument

Absolutní majetková práva

Držba

Držba je právem chráněný faktický stav. Na rozdíl od subjektivního práva jde o skutečnost, ne o oprávnění. Přesto je samostatným právním institutem: posesorní ochrana se poskytuje i osobě, která nemůže být v právu.

Pojem v OZ: „Držitelem je ten, kdo vykonává právo pro sebe“ (§ 987 OZ). Na rozdíl od římského práva tedy OZ nedrží věc, ale právo. Držba věci je držbou vlastnického práva.

Druhy a předmět držby:

  • držba vlastnického práva (držba věci, rei possessio): drží ten, kdo se věci ujal, aby ji měl jako vlastník (§ 989 odst. 1 OZ),
  • držba jiných práv (iuris quasi possessio, § 989 odst. 2 OZ),
  • předmětem jsou hmotné věci. Nehmotné statky lze držet jen zprostředkovaně, skrze držbu jiných práv.
  • Držet lze jen právo převoditelné a připouštějící trvalý nebo opakovaný výkon. Osobní právo předmětem držby ani vydržení není (§ 988 OZ).

Pojmové znaky: corporalis possessio a animus possidendi (animus domini).

Subjekty držby: fyzické osoby, právnické osoby i stát. Držet lze i prostřednictvím zástupce (Nabytí držby zástupcem) a více osob může držet společně (Spoludržba).

Odkaz na původní dokument

Souvislosti

Předpisy a judikatura