Definice
Poctivá držba – Držba toho, kdo má z přesvědčivého důvodu za to, že mu vykonávané právo náleží (§ 992 OZ); nepoctivě drží, kdo ví nebo musí vědět opak.
Výklad v předmětech
Římské právo I
Poctivá držba
Podle dobré víry:
- bonae fidei possessio: držitel je přesvědčen, že mu věc patří a že nenarušuje právo jiného (subjektivní hledisko),
- malae fidei possessio: držitel ví nebo musí vědět, že mu věc nepatří.
Dobrá víra (fides) je jednou z podmínek vydržení.
Odkaz na původní dokument
Absolutní majetková práva
Poctivá držba
Poctivý držitel (bonae fidei possessor) má z přesvědčivého důvodu za to, že mu náleží právo, které vykonává. Nepoctivě drží ten, kdo ví nebo komu musí být z okolností zjevné, že vykonává právo, které mu nenáleží (§ 992 OZ).
- K poctivé držbě se nevyžaduje právní titul. Poctivost se posuzuje zvlášť od řádnosti.
- Obvykle se nabývá v tzv. omluvitelném skutkovém omylu.
- Poctivost se presumuje (§ 994 OZ). Nepoctivost zástupce činí držbu nepoctivou (§ 992 odst. 2).
- Poctivá držba se stává nepoctivou okamžikem doručení vlastnické žaloby (reivindikační, určovací, na vyklizení).
Rozsah práv a povinností viz Práva poctivého držitele a Povinnosti nepoctivého držitele.
Odkaz na původní dokument
Souvislosti
- Související: Práva poctivého držitele, Povinnosti nepoctivého držitele, Vydržení