Definice

Error – Omyl – právní (zásadně neomlouvá) či skutkový (omlouvá, je-li probabilis); podstatný omyl (in negotio, persona, corpore, substantia) způsobuje neplatnost.

Výklad v předmětech

Římské právo I

Error

Omyl: nesprávná představa jednajícího.

  • Error iuris (právní omyl): platí ignorantia iuris nocet (Ignorantia iuris non excusat). Výjimku měli nedospělí, ženy a vojáci, pokud jim jednání bylo ke škodě. Papinián (D. 22.6.9): neznalost práva neprospívá těm, kdo chtějí něco získat, ale omlouvá ty, kdo hájí vlastní právo.
  • Error facti (skutkový omyl): omlouval, pokud byl probabilis (omluvitelný).
  • Omyl v pohnutce (causa remotior) je zásadně nerozhodný, rozhoduje vůle a projev.

Error essentialis (podstatný) → neplatnost:

  • in negotio: o druhu jednání (výpůjčka × nájem),
  • in persona: o osobě (snoubenka × manželka),
  • in corpore: o předmětu (otrok Gaius × Stichus),
  • in substantia (materia): o látce (len × bavlna, ocet × víno).

Error in qualitate (o vlastnosti, např. in sexu otroka) je zásadně nepodstatný. Omyl v látce byl uznán až později, ještě Marcellus považoval koupi za platnou, shodly-li se strany v předmětu. Rozpor vůle a projevu vystihuje Paulus: kdo říká něco jiného, než chce, neříká ani to, co znamenají slova, ani to, co chce. Staré ius civile u mancipace a in iure cessio bralo ohled jen na vyslovené. Za zaviněné nedorozumění odpovídá strana z culpa in contrahendo; přeřeknutí či nepozorné podepsání listiny jednání nezneplatní.

Odkaz na původní dokument

Souvislosti