Definice
Neplatnost právního jednání – Následek vady náležitosti existujícího právního jednání s účinky ex tunc; relativní nebo absolutní.
Výklad v předmětech
Občanské právo – obecná část
Neplatnost právního jednání
Následek vady náležitostí existujícího právního jednání. OZ upřednostňuje platnost (favor negotii, § 574 OZ) a z neplatnosti činí spíše výjimku. Druhy: Relativní neplatnost (pravidlo) a Absolutní neplatnost. Účinky neplatnosti nastávají ex tunc (od počátku). Plnění z neplatného jednání se vrací jako bezdůvodné obohacení.
Kdo neplatnost způsobil, nemůže ji namítat ani z ní těžit (§ 579 OZ, Nemo turpitudinem suam allegare potest) a nahradí škodu tomu, kdo o neplatnosti nevěděl.
Odlišuj zdánlivost (jednání vůbec neexistuje) a Relativní neúčinnost (jednání je platné, ale vůči věřiteli neúčinné).
Záchrana právního jednání:
Odkaz na původní dokument
- konverze (§ 575 OZ): má-li neplatné jednání náležitosti jiného, platného jednání, platí toto jiné, je-li to zřejmou vůlí jednajícího,
- částečná neplatnost (§ 576 OZ): týká-li se vada jen oddělitelné části, je neplatná jen tato část, lze-li předpokládat, že by jednání bylo učiněno i bez ní,
- redukce (§ 577 OZ): je-li vada jen v nezákonném určení rozsahu (množstevního, časového, územního), soud rozsah omezí na přípustnou míru,
- konvalidace (dodatečné odstranění vady, např. dodržení formy, § 582 OZ) a ratihabice (dodatečné schválení zastoupeným).
Souvislosti
- Podřazené: Relativní neplatnost, Absolutní neplatnost
- Související: Neplatnost a naříkatelnost (Řím), Náležitosti právního jednání
- Protiklad: Zdánlivé právní jednání