Kapitola předmětu Občanské právo – obecná část
Obsah: právní skutečnosti, pojem a znaky právního jednání, zdánlivost, perfekce, platnost a účinnost, adresovaná jednání, náležitosti, výklad, podmínka a doložení času. Vady viz Občanské právo – obecná část – Vady právního jednání.
Právní skutečnost
Jev, se kterým právní norma spojuje vznik, změnu nebo zánik práv a povinností (právní následek). Schéma: právní skutečnost + norma (hypotéza → dispozice) = právní následek. Zákon stanoví, která práva a povinnosti vznikají, mění se nebo zanikají z právních jednání, protiprávních činů nebo jiných skutečností (§ 600 OZ).
Dělení:
- subjektivní (závislé na lidské vůli): právní jednání, právní činy v užším smyslu (reálné akty, např. zhotovení věci, nález; informační úkony; společenské úsluhy) a protiprávní jednání (delikty),
- objektivní (na vůli nezávislé): právní události (narození, smrt, přírodní jevy) a protiprávní stavy, zvláštní postavení má čas.
Právní jednání
Projev vůle směřující ke vzniku, změně nebo zániku práv a povinností, s nímž právní řád tyto následky spojuje. Vyvolává následky v něm vyjádřené i následky plynoucí ze zákona, dobrých mravů, zvyklostí a zavedené praxe stran (§ 545 OZ). Jedná se konáním nebo opomenutím, výslovně nebo jiným způsobem nevzbuzujícím pochybnost (konkludentně, § 546 OZ). Mlčení je projevem vůle jen, je-li to ujednáno nebo plyne-li to ze zvyklostí.
Pojmové znaky: vůle, její projev a zaměření na právní následky uznávané právním řádem. Nedostatek pojmových znaků vede ke zdánlivosti, nedostatek náležitostí k neplatnosti.
Třídění: jednostranné × dvou- a vícestranné (smlouvy), adresované × neadresované (Adresované právní jednání), inter vivos × mortis causa, formální × neformální, kauzální × abstraktní, úplatné × bezúplatné. Srov. Právní jednání (Řím).
Zdánlivé právní jednání
Nejde o právní jednání vůbec (negotium non existens), chybí-li některý pojmový znak (§ 551–553 OZ):
- chybí vůle jednající osoby (§ 551 OZ), např. reflexivní pohyb, vis absoluta,
- nebyla zjevně projevena vážná vůle (§ 552 OZ), např. žert, divadelní hra, výuka,
- neurčitost nebo nesrozumitelnost, kterou nelze odstranit ani výkladem (§ 553 OZ). Lze ji dodatečně odstranit vyjasněním stran.
K zdánlivému právnímu jednání se nepřihlíží (§ 554 OZ). Hledí se na ně, jako by nebylo, bez námitky a bez lhůt. Zákon spojuje zdánlivost i s některými dalšími vadami (např. § 1246 OZ, § 1812 OZ odst. 2). OZ zde vychází z teorie důvěry (kompromis mezi teorií vůle a teorií projevu).
Perfekce, platnost a účinnost právního jednání
- perfekce: vznik (existence) právního jednání, kdy jsou naplněny pojmové znaky (u smlouvy přijetím nabídky). Rozhodný okamžik pro výklad,
- platnost: právní jednání netrpí vadou, je způsobilé vyvolat právní následky,
- účinnost: skutečné vyvolání právních následků. Zpravidla splývá s platností, lze ji však odložit podmínkou či doložením času nebo ji zákon váže na další skutečnost (zápis do veřejného seznamu, souhlas úřadu).
Adresované právní jednání
Právní jednání, které je třeba doručit adresátovi (určité osobě nebo neurčitému okruhu osob). Uplatní se teorie dojití: vůči nepřítomné osobě působí od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde, tj. dostane se do její sféry tak, že se s ním mohla seznámit. Zmaří-li adresát dojití, platí, že došlo (§ 570 OZ). Projev lze odvolat, dojde-li odvolání nejpozději současně s ním. Neadresovaná jednání (závěť, veřejný příslib) jsou perfektní projevem.
Náležitosti právního jednání
OZ vymezuje náležitosti negativně, prostřednictvím skutkových podstat neplatnosti:
- subjekt: právní osobnost a svéprávnost (jinak neplatnost, § 581 OZ), oprávnění zástupce,
- vůle: svobodná (fyzické donucení, vis absoluta, vede ke zdánlivosti; hrozba, vis compulsiva, k relativní neplatnosti, § 587 OZ) a prostá omylu (omyl, lest),
- projev: srozumitelný, určitý, v předepsané formě (Forma právního jednání),
- předmět: možný (plnění od počátku nemožné vede k absolutní neplatnosti, § 580 OZ odst. 2) a dovolený (ne v rozporu s dobrými mravy ani se zákonem, vyžaduje-li to jeho smysl a účel, § 580 OZ odst. 1).
Omyl (právní jednání)
Nesoulad mezi představou jednajícího a skutečností.
- omyl o rozhodující okolnosti, do něhož jednajícího uvedla druhá strana: právní jednání je relativně neplatné (§ 583 OZ). Totéž platí, vyvolala-li omyl lstí třetí osoba a druhá strana o tom věděla,
- lest (úmyslné uvedení v omyl): neplatnost i při omylu o vedlejší okolnosti,
- omyl o vedlejší okolnosti: jednání je platné, ale omylem dotčená strana má právo na přiměřenou náhradu (§ 584 OZ),
- omyl v psaní či počtech nezpůsobuje neplatnost, je-li smysl jednání nepochybný,
- omyl, který si strana způsobila sama, zásadně neplatnost nezakládá. Srov. Dolus.
Forma právního jednání
Každý si může zvolit libovolnou formu, není-li ve volbě omezen ujednáním nebo zákonem (§ 559 OZ, projev autonomie vůle). Formy: ústní, konkludentní, písemná (podpis, i elektronický), veřejná listina (notářský zápis). Písemnou formu vyžaduje zákon např. u převodu nemovité věci, zástavní smlouvy, smlouvy o nájmu bytu.
Funkce formy: důkazní, varovná (ochranná), zajišťovací a kontrolní (evidenční). Nedodržení ujednané nebo zákonné formy vede k neplatnosti, ledaže strany vadu dodatečně odstraní (§ 582 OZ).
Výklad právního jednání
Právní jednání se posuzuje podle obsahu, ne podle označení (§ 555 OZ). Zastírá-li jedno jednání jiné, posoudí se podle povahy zastřeného (simulace × disimulace). Rozhodný je okamžik perfekce.
Metody (§ 556 OZ):
- subjektivní (empirický) výklad: podle úmyslu jednajícího, byl-li druhé straně znám nebo jí musel být znám. Uplatní se u neadresovaných jednání a u adresovaných, kde si strany rozuměly. Má přednost,
- objektivní (normativní) výklad: nelze-li úmysl zjistit, přisuzuje se projevu význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení adresáta (objektivní horizont adresáta).
Pomůcky: zavedená praxe stran, předchozí jednání i chování po jednání, zvyklosti (§ 558 OZ), poctivost, účel, systematika. Favor negotii: na právní jednání je třeba spíše hledět jako na platné než jako na neplatné (§ 574 OZ). Contra proferentem.
Doplňování mezer: primárně dispozitivním právem, pak soudcovským doplněním podle hypotetické vůle stran a s ohledem na poctivost a zvyklosti.
Contra proferentem
Připouští-li použitý výraz různý výklad, vyloží se v pochybnostech k tíži toho, kdo výrazu použil jako první (§ 557 OZ). Projev ochrany slabší strany (zejména u formulářových smluv a obchodních podmínek).
Podmínka (právní jednání)
Nejistá budoucí skutečnost, na jejímž splnění závisí účinky právního jednání (§ 548 OZ). Charakteristický je prvek nejistoty.
- odkládací (suspenzivní): účinky nastanou až splněním,
- rozvazovací (rezolutivní): účinky splněním zaniknou.
Má se za to, že podmínka je odkládací. K nemožné rozvazovací podmínce se nepřihlíží (§ 548 OZ). K splnění podmínky, které záměrně způsobí ten, komu je na prospěch, se nepřihlíží. Zmaří-li ji záměrně ten, komu je nesplnění na prospěch, považuje se za splněnou (§ 549 OZ). Srov. římskou condicio.
Doložení času
Určení doby, s jejímž nastáním (je jisté, že nastane) se váže počátek nebo konec účinků (§ 550 OZ, obdobně jako u podmínky). Doba počáteční (dies a quo) působí jako odkládací, konečná (dies ad quem) jako rozvazovací.
Římské rozlišení: dies certus an, certus quando (jisté, že nastane, i kdy), certus an, incertus quando (smrt), incertus an, certus quando (dovršení 18 let) a incertus an, incertus quando. Podmínkou jsou jen situace, kde je nejisté, zda skutečnost nastane (incertus an).