Kapitola předmětu Občanské právo – obecná část
Obsah: hodnoty a principy soukromého práva, jejich struktura (svoboda, rovnost, ekvita, právní jistota) a projevy v občanském zákoníku.
Principy soukromého práva
Hodnoty jsou základní východiska (svoboda, právní jistota, spravedlnost, účinnost). Právní principy se od pravidel liší vyšší obecností a zejména tím, že se poměřují: při jejich střetu se použije test proporcionality (vhodnost, potřebnost, poměřování v užším smyslu, legitimita cíle), viz Kolize principů. OZ obsahuje principy výslovně (§ 3 OZ odst. 2), lze je dovodit induktivně ze systematiky a existují i nepsané principy (§ 3 OZ odst. 3).
Struktura zásad soukromého práva:
- svoboda: Autonomie vůle, legální licence, vigilantibus iura scripta sunt, dispozitivnost norem,
- rovnost: formální rovnost, Ochrana slabší strany,
- ekvita (spravedlnost): Dobré mravy, Zákaz zneužití práva, Poctivost, Nemo turpitudinem suam allegare potest,
- právní jistota: Dobrá víra, Pacta sunt servanda, zákaz pravé retroaktivity, ochrana nabytých práv (viz Princip právní jistoty).
Podle § 3 OZ odst. 2 spočívá soukromé právo zejména na tom, že každý má právo na ochranu života a zdraví, svobody, cti, důstojnosti a soukromí, rodina, rodičovství a manželství požívají zvláštní ochrany, nikdo nesmí pro nedostatek věku, rozumu nebo závislost svého postavení utrpět nedůvodnou újmu, daný slib zavazuje a smlouvy mají být splněny, vlastnické právo je chráněno a nikomu nelze odepřít, co mu po právu náleží.
Autonomie vůle
Vůdčí zásada soukromého práva: soukromé právo chrání důstojnost a svobodu člověka i jeho přirozené právo brát se o vlastní štěstí a štěstí rodiny, pokud tím bezdůvodně nepůsobí újmu druhým (§ 3 OZ odst. 1). Projevuje se svobodou rozhodnout, zda jednat, s kým, v jaké formě (§ 559 OZ) a jakého obsahu.
Souvisí s ní:
- legální licence: každý smí činit, co zákon nezakazuje (čl. 2 odst. 4 Ústavy, čl. 2 odst. 3 LZPS). Zákaz nemusí být výslovný,
- vigilantibus iura scripta sunt: ochrana práv závisí na iniciativě jejich nositelů, kdo nechá svá práva spát, může je ztratit (promítá se v promlčení),
- dispozitivnost: normy jsou převážně dispozitivní (§ 1 OZ odst. 2, viz Kogentní a dispozitivní normy).
Ochrana slabší strany
Nikdo nesmí pro nedostatek věku, rozumu nebo pro závislost svého postavení utrpět nedůvodnou újmu (§ 3 OZ odst. 2 písm. c)). Slabší strana může být abstraktně (strukturálně) slabší (spotřebitel, nájemce bytu, zaměstnanec) nebo konkrétně (situačně) slabší v daném případě. Projevy: relativně kogentní normy, neúměrné zkrácení (§ 1793 OZ), lichva (§ 1796 OZ), ochrana nájemce bytu, ochrana spotřebitele, výklad contra proferentem.
Dobré mravy
Neurčitý pojem označující souhrn etických, obecně zachovávaných a uznávaných zásad, jejichž dodržování je mnohdy zajišťováno i právními normami. Působí jako ekvitní korektiv: právní jednání, které se příčí dobrým mravům, je absolutně neplatné (§ 580 OZ, § 588 OZ), výklad a použití právního předpisu nesmí být s dobrými mravy v rozporu (§ 2 OZ odst. 3) a od dobrých mravů se nelze odchýlit ujednáním (§ 1 OZ odst. 2).
Zákaz zneužití práva
Zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany (§ 8 OZ). Jde o výkon práva, který je formálně v souladu se zákonem, ale v rozporu s jeho účelem. Nejzávažnějším případem je šikana (výkon práva výlučně nebo převážně proto, aby byl jinému způsoben škodlivý následek). Nevyžaduje se úmysl poškodit (animus nocendi), postačí objektivní nesoulad s účelem normy.
Poctivost
Každý má povinnost jednat v právním styku poctivě (§ 6 OZ odst. 1), tedy čestně a s ohledem na oprávněné zájmy druhé strany (objektivní bona fides, srov. německé Treu und Glauben). Má funkci interpretační (výklad právních jednání, § 556 OZ odst. 2) a doplňující (vyplňování mezer smlouvy). Projevem je zákaz rozporného chování (venire contra factum proprium). Má se za to, že kdo jednal určitým způsobem, jednal poctivě (§ 7 OZ).
Nemo turpitudinem suam allegare potest
Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu (§ 6 OZ odst. 2) ani ze zjevně protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu. Např. kdo způsobil neplatnost právního jednání, nemůže ji namítat (§ 579 OZ odst. 1).
Dobrá víra
Subjektivní dobrá víra je omluvitelný omyl o právně relevantní okolnosti (např. přesvědčení nabyvatele, že převodce je vlastníkem). Zákon stanoví vyvratitelnou domněnku dobré víry: má se za to, že ten, kdo jednal určitým způsobem, jednal poctivě a v dobré víře (§ 7 OZ). Ve zlé víře je, kdo ví nebo musí vědět (při obvyklé pečlivosti mohl a měl vědět), že tomu tak není. Dobrá víra je chráněna např. při nabytí od neoprávněného, při vydržení, při jednání v důvěře v zápis do veřejného rejstříku (materiální publicita).
Odlišuj objektivní dobrou víru, tedy Poctivost, a poctivou držbu.