Definice
Rapina – Odnětí věci násilím, stíhané praetorskou actio vi bonorum raptorum na quadruplum do roka, pak na simplum.
Výklad v předmětech
Římské právo II
Rapina
Loupež: odnětí movité věci násilím, do 1. stol. př. Kr. posuzované jako obyčejná krádež. V době občanských válek zavedl praetor Terentius Lucullus (76 př. n. l.) žalobu pro krádež či škodu způsobenou hominibus coactis (srocením lidí). Časem se actio vi bonorum raptorum stala obecnou žalobou na krádež spojenou s násilím a interpretace oddělila loupež jako samostatný delikt. Uplatňuje se intra annum utilem do roka na quadruplum (v němž je obsažena i hodnota věci, žaloba je mixta), po roce na simplum. Proti dědicům pachatele se nepovolovala. Obdobné žaloby se dávaly při krádeži za přitěžujících okolností (požár, zřícení domu, ztroskotání lodi). Vedle toho lze použít condictio furtiva (rapina je původně krádež).
Odkaz na původní dokument
Souvislosti
- Související: Furtum