Definice
Rukojemství (Řím) – Akcesorický závazek třetí osoby (rukojmího) splnit za dlužníka, zřizovaný stipulací (sponsio, fideipromissio, fideiussio) a zmírňovaný beneficii.
Výklad v předmětech
Římské právo II
Rukojemství (Řím)
Akcesorický a (později) subsidiární závazek třetí osoby (rukojmího) splnit za dlužníka. Vznikal stipulací:
- sponsio (idem dari spondes?): nejstarší, jen pro občany, jen k verbálním obligacím a nezděditelná,
- fideipromissio: i pro peregriny, jinak obdobná,
- fideiussio (idem fide tua esse iubes?): nejmladší, k jakémukoli závazku, zděditelná.
Ručitel, který plnil, má proti dlužníkovi actio mandati contraria (I. 3, 20, 6).
Souhrnně se stipulační formy nazývaly adpromissio. Původně rukojmí ručil stejně jako hlavní dlužník, šlo vlastně o solidaritu; později slibovala fideiussio akcesoricky jen péči, aby dlužník splnil, ale kvůli jednotě předmětu a konzumpci nemohl věřitel žalovat nejdřív dlužníka a pak rukojmího. Definitivní podobu dal Justinián: 531 zrušil konzumpci a 535 zavedl beneficium excussionis sive ordinis. Regres měl rukojmí ze zákona jen u sponsio (lex Furia de sponsu), jinak z mandátu či negotiorum gestio; pozdně klasicky se na plnění rukojmího hledělo, jako by pohledávku koupil (beneficium cedendarum actionum). Funkci rukojemství plnil i mandatum qualificatum a constitutum debiti alieni.
Beneficia rukojmích:
Odkaz na původní dokument
- beneficium divisionis (Hadrián): více rukojmích ručí jen poměrným dílem, jsou-li solventní,
- beneficium excussionis (ordinis) (Justinián): věřitel musí nejprve vymáhat na hlavním dlužníkovi (subsidiarita),
- beneficium cedendarum actionum: rukojmí, který plnil, může žádat postoupení věřitelových žalob.
Souvislosti
- Související: Mandatum qualificatum, Pluralita subjektů obligace