Definice
Zástavní právo (Řím) – Věcněprávní zajištění závazku – fiducia (převod vlastnictví), pignus (předání do detence) a hypotheca (věc zůstává u dlužníka).
Výklad v předmětech
Římské právo I
Zástavní právo (Řím)
Věcněprávní zajištění závazku. Vývojové formy:
- fiducia (převod „k věrné ruce“): dlužník převede vlastnictví věci na věřitele, ten ji po zaplacení vrátí,
- pignus (ruční zástava): dlužník předá věc věřiteli do detence (věřitel měl interdiktní ochranu, Odvozená držba),
- hypotheca: dlužník má zastavenou věc u sebe, věřitel ji může převzít až při prodlení.
Funkce: zajišťovací (před splatností) a uhrazovací (po nesplnění: věřitel si věc ponechá podle lex commissoria, nebo ji prodá podle pactum de distrahendo a vrátí přebytek, hyperocha).
Vývoj: ius civile skutečné zástavní právo neznalo, funkci plnila fiducia cum creditore: převod vlastnictví mancipací či in iure cessio s morálním, později žalovatelným závazkem zpětného převodu; zástavce mohl věc snadno vydržet zpět (usureceptio fiduciae, bez ohledu na způsob nabytí držby). Nevýhodou byl formalismus a přílišná moc věřitele. Koncem republiky vzniklo pignus: věc se jen odevzdá a věřitel je chráněn držebními interdikty. Hypotéka vznikla z pachtu: už za Katona Staršího zastavoval pachtýř neformálně věci vnesené na pozemek (invecta et illata), které dál užíval; propachtovatel se jich při neplacení zmocnil zprvu svépomocí, pak interdictum Salvianum a proti třetím actio Serviana, zobecněnou jako actio quasi Serviana (hypothecaria) na všechny bezdržební zástavy a nakonec i na pignus. Ruční zástava zajišťovala jen jednu pohledávku, hypotéka umožnila zastavit věc více věřitelům.
Vznik: právním jednáním (bez formy; zástavce musel být aspoň bonitárním vlastníkem, zastavit mohl i poživatel či zástavní věřitel), úředním rozhodnutím (missio in possessionem), ze zákona (pignus tacitum, např. justiniánská generální hypotéka manželky na manželově jmění k vrácení věna). Přednost v pořadí měla zástava zřízená veřejnou listinou podepsanou svědky.
Akcesorita: zástava předpokládá aspoň naturální obligaci, může zajišťovat i budoucí pohledávku (úvěrová hypotéka), sdílí její podmínku a kryje i úroky a náhradu škody. Je nedělitelná (trvá až do úplného zaplacení každé dílčí pohledávky); při více zástavách k jedné pohledávce zajišťuje každá celou. Zastavit lze každou prodejnou věc s příslušenstvím, přírůstky a plody, i pohledávku či budoucí práva.
Obsah: ius possidendi (u pignus od vzniku, u hypotéky až při nezaplacení) chráněné interdiktem a serviánskou žalobou. Po zaplacení musí věřitel věc vrátit (actio pigneraticia directa), od Gordiána III. ji však mohl zadržet pro jiné nezajištěné pohledávky (gordiánské retenční právo). Věc nesměl užívat (jinak furtum), plody musel těžit a započítat nejprve na úroky, pak na jistinu; ujednání, že plody nahradí úroky, je antichréze (smlouva odvážná). Ius distrahendi předpokládá splatnost, marnou výzvu a lhůtu (u Justiniána 2 roky); prodej i z volné ruky, věřitel ručí kupci jen za to, že věc dostal jako zástavu, sám koupit nesměl (lze žádat úřední přiřčení). Lex commissoria zakázal Konstantin.
Zvláštní případy: pignus irregulare (zastavené peníze, věřitel si pohledávku odečte), pignus nominis (zastavená pohledávka, věřitel ji mohl sám vymáhat), subpignus (věřitel věc dále zastaví; podzástavní věřitel smí přijmout plnění od původního dlužníka, ale nemůže ho žalovat). Souběh: rovnocenné zástavy (solidární) realizuje ten, kdo první získá držbu; jinak rozhoduje pořadí (prior tempore, potior iure) a horší věřitelé dostanou jen hyperochu.
Odkaz na původní dokument
Římské právo II
Zástavní právo (Řím)
Věcné zajišťovací právo k cizí věci, které pro případ insolvence dlužníka dává věřiteli reálné zajištění vyčleněním věci z majetku dlužníka nebo třetí osoby (zástavního dlužníka, zástavce). Stojí na pomezí věcného (obsah) a obligačního práva (účel).
Zásady: náleží věřiteli, je akcesorické, je to věcné právo k cizí věci (omezené), je nedělitelné a má funkci zajišťovací (donucovací) a uhrazovací (realizační).
Vývojové formy:
- fiducia cum creditore (nepravé zástavní právo): převod vlastnictví na věřitele (mancipací či in iure cessio) s povinností věc po splnění vrátit (remancipace). Původně jen morální povinnost, pak pactum fiduciae. Žaloby actio fiduciae directa (infamující) a contraria,
- pignus (ruční zástava): převod detence (u praetora držby) na věřitele, dlužník zůstává vlastníkem, ale nemůže věcí disponovat, viz Pignus,
- hypotheca: zástava pouhou smlouvou bez předání věci. Dlužník si ponechá vlastnictví i držbu. Vznikla u inventáře pachtýře (invecta et illata, interdictum Salvianum, actio Serviana), pak obecně (actio quasi Serviana).
Předpoklady vzniku: existence pohledávky, zástavce je aspoň bonitárním vlastníkem a conventio pignoris (dohoda o pohledávce a předmětu). Zástavní právo mohlo vzniknout i ze zákona (pignus legale: pronajímatel, fiskus, manželka na vrácení věna) nebo soudně (pignus praetorium, pignus ex causa iudicati captum).
Předmět: jakákoli zpeněžitelná věc: hmotná i nehmotná (pohledávka), zastupitelná, plodonosná, ideální podíl, celý majetek (generální hypotéka), i věc sama zastavená (subpignus).
Obsah: ius possidendi a ius distrahendi (právo zástavu prodat, pravidlem od klasiky; předpoklady: splatnost, prodlení dlužníka, u Justiniána dvouletá čekací lhůta). Přebytek z prodeje (hyperocha, superfluum) náleží dlužníkovi. Propadná zástava (lex commissoria: věc propadne věřiteli) byla zakázána Konstantinem.
Více zástavních práv k téže věci: Prior tempore potior iure, vzniknou-li současně melior est condicio possidentis. Výjimkou byla privilegovaná zástavní práva (fiskus, manželka na věno, nedospělý, úvěr na opravu věci). Pořadí lze změnit hypotekární sukcesí (ius offerendi).
Zánik: splnění dluhu (ale pignus Gordianum: retence i pro jiné nezajištěné pohledávky téhož dlužníka), zpeněžení zástavy, zánik či zpracování věci, splynutí, vzdání se, vydržení.
Ochrana: věřitel má posesorní interdikta a actio pigneraticia in rem (vindicatio pignoris, actio hypothecaria, quasi Serviana) na získání držby, actio pigneraticia contraria na náhradu nákladů. Zástavce má actio pigneraticia directa na vrácení věci a hyperochy.
Odkaz na původní dokument
Souvislosti
- Související: Odvozená držba