Definice
Promlčení – Oslabení práva uplynutím promlčecí lhůty: při námitce promlčení zaniká nárok (právo nelze vymáhat), ale subjektivní právo trvá jako naturální obligace.
Výklad v předmětech
Teorie práva I
Promlčení
Uplynutím promlčecí lhůty se subjektivní právo mění v naturální obligaci: vznese-li povinný námitku promlčení, nelze plnění vymáhat pomocí státu. Zaniká nárok, subjektivní právo trvá (Nárok). Pojem „promlčení“ má v OZ a TZ odlišný význam (Jazykový výklad).
Odkaz na původní dokument
Občanské právo – obecná část
Promlčení
Oslabení práva tím, že nebylo vykonáno v promlčecí lhůtě: právo se promlčí a dlužník není povinen plnit (§ 609 OZ). Právo nezaniká, trvá jako naturální obligace: plnil-li dlužník po promlčení, nemůže žádat vrácení (nejde o bezdůvodné obohacení). Soud k promlčení přihlédne, jen namítne-li ho dlužník (§ 610 OZ). Vzdát se námitky předem nelze. Funkce: právní jistota, ochrana dlužníka a stimulace věřitele (vigilantibus iura).
Dvě fáze: uplynutím lhůty vznikne dlužníkovi právo námitky. Vznesením námitky se nárok stane nevymahatelným.
Předmět (§ 611–614 OZ): promlčují se všechna majetková práva, ledaže zákon stanoví jinak. Jiná práva jen stanoví-li to zákon. U osobních práv (život, zdraví, čest, soukromí) se promlčuje jen právo na peněžitou náhradu (§ 612 OZ). Nepromlčuje se vlastnické právo, právo na rozdělení společné věci, právo na zřízení nezbytné cesty, právo na výživné do budoucna aj. (§ 614 OZ).
Viz Promlčecí lhůta. Srov. Prekluze.
Odkaz na původní dokument